proti nám jsou schytralejší, židi je períicirují, zlatníci deficirují, k tomu neslýchané daně, z papíru i též hlav berně nás sužují, nad to vojna, ta nechce stát nežli hojna stříbrem, zlatem naplněna, penězi nenasycena, vyváží obý kov země, nechť je v létě, nechť je v zimě, vždycky bére, nám uchází, stříbro, zlato jí přichází, odkad pravé jest přísloví mluvené těmito slovy: »Ach můj milý věčný Bože, čím dálejic, vždycky hůře.«

Sprostá k. Vidím vás, zlatníci páni, že chodíte co zemani tlustí, pyčníyt vykrmení, co krásná růže červení. Není barva z dolkův, z vody, než že častěj' máte hody, a jak subtilné vejdělky, vejvažky, tak i přídělky, když folia podkládáte a se častěji hádáte, že zlato jest dukátový, aby bylo korunový a nebylo pozlaceno, v ceně i barvě zlehčeno, vzlášť když dílo sprostějšímu činíte komu, chudšímu, nebo té práce subtilnost, musíc mít největší pilnost, nemůž za den mnoho dělat, jak se komu zdá, vydělat. Odkud skrze svou praktiku, v přednášení rhetoriku mnoho skutek natahují, oni ví, čím kdy letují, co dutého, co v tom sedí, váhu dává, však nehledí ven, aby mohlo spatřit aneb kde sedí, vyšetřit, co na váze činí mnoho, oni mají svůj zisk z toho, tím mohou tak hladce chodit, co s laňmi, ženami chodit, odtad pro zlé shromáždění, jmění nahospodaření po smrti děti nuzáci jejich bývají, žebráci, neb co jiní řemeslníci ne přes pole, než o světnici v lítě, v zimě, bez ourazn, bez outraty a bez mrazu sedí, •na nic nenaloží, leč v karty hrajíc naloží.

M a 1 o m I u v. Příliš hlyboce, sprostáku, saháš v svědomí, luňáku, -a žádnej ti dobrej není, každý je ve zlém dumění. Když jsi sprosták, jak pak jejich, kundtštýřův velmi učených můžeš subtilnost poznati, sotva vědouc, kde má hnáti pastýř, však z falše stiháš, na svědomí jich dotíráš, ježto, kdo co potvrzuje a býti pravdu zjišťuje, totéž prokázat povinen jest, sic víry není hoden. Oni pro díla vznešenost, pro krásu jeho, subtilnost, mají též od lotu práce mzdy, nežli ty smejšlíš, více, k tomu kdy se dílo chybí a je pánům bez pochyby, mívají štědrý nadávky, kapouny tučný., polůvky, dobrý trunk; z toho přichází, že tlustí, pyční vychází. Čeho že sám nemůžeš mít, z bližního lásky nechceš přít, ale uč se právu tomu, co sám nemáš, přej druhému.

Konvaři. Císařové a králové, velcí světa monarchové, duchovní, světský knížata, svobodní páni, hrabata k jídlu, k svému nápoji stříbrný nádoby mají. Páni rytíři, zemani, v městech zřídka radní páni z cínu pijí aneb jedí, že to mnoho stojí, vědí, nádoby mají hliněné, místem pro stálost měděné. Tudy naší málo práce ne tak potřebují lehce, pakli kdy, tehdy v tom bystří jsou a pilně toho šetří, by snadno v zkázu nepřišlo, zřídka kdy k potřebě přišlo, jestliže z cínu který pán dá dělat mísu, talíř, džbán, to na kvintl vše odváží před dílem, po díle zváží, aby mu nic neubylo, od volova nepřibylo. Sám při tom bude seděti, do rukou, očí hleděti, potom se cenkovat bude, dvakrát, třikrát z domu půjde. Nežli strží, co za práci přijde, a ji takto splácí, prožloklým máslem, zkazilým sejrem aneb dřívím shnilým, patoky neb brindou, pivem, žitem stuchlým a to s hněvem, kophromy, šelmou, hundtsfutí, kagory abekafuty, že víc bylo připočítat a nedostatky vyčítat bude, pakli to necheem vzít,