bysme mohli čeho užít, půl, čtvrt léta, nejmíň měsíc nachodíme se za ním víc než záplatu dostaneme, za dveřmi stát zůstaneme s prosbou jako ňácí chodci, naposled mluvě do očí odbudou nás, nevšak žertu, ale s poručením k čertu provodí, že do smrti víc nedají sobě dělat nic. Z toho dítky i manželku šatit, stravovat, vejdělku, činži platit, daně městský, vypravit onera všecky možná není, chudobnější my jsme nad jiný, nuznější, že nic nemůžeme býti; pakliže co chceme míti, zdlužíme se, když čas vyjde k placení, věřitel přijde, my se z toho založíce, na náklad gruntův vložíce, grunty chybí, náklad je pryč, nemá věřitel i my nic. Vězením dluh odseděti musíme, manželka, děti, musí v nouzi a v nahotě život dokonat v žebrotě.

Sprostá k. Starodávní jest přísloví a nepošlo z blázna hlavy, že každé řemeslo jest pán. Cínový nemá střepův džbán, aby se zas nehodily, než co z hlíny vyhodily, když jest dílo dostatečné a uděláno statečně, nemá v sobě nedostatku žádného, mangle a zmatku. Není volovo při cínu, vystojí průby příčinu, není žádný v svém rozumu blázen, nehospodář v domu, aby zaplatiti práci neměl, to mluvějí lehcí konvaři, víc kořalkáři, hráči aneb muzikáři hledící karet, housliček více nežli svých formiček aneb díla čistotného, v ničemž nezfalšovaného. Kteří se hospod nedrží, nýbrž se v verštatu vdrží, nemají tý záplaty pomlouvání, jim se platí, k tomu i diškrecí dává, trunk piva, vína i strava. Když nejprv boha užívají, jeho Pomocníka mají, z mála přichází k bohatství, ale všeho štěstí množstri, ale kdož mála neváží sobě, potom ve všem schází.

Málo mluv. Jak živ řemesla nezkusil, co jest? mít chce?, nezakusil, avšak všecko tupíš, haníš, nejinač být, než jak míníš, potvrzuješ a chceš míti, jako by tak mělo býti, co ty pravíš, však desetkrát chybuješ i na dvacetkrát po čem libra jestit cínu, skrz maličkou chybu, vinu, co se ho spálí skrz oheň skrz zatroušení, co jde ven, co uhlí, jiný přísady stojí je, bez nich jsou vady, jak se též ošidí koupí, když prodavač není hloupý, co též na tom prodělají, když dlouho svou mzdu čekají, v tom se cizím pozaloží, jim se obýrn poodloží. V klamu, škodě zůstávají, tím se hodněj' zastávají. Ty nesuď, nebudeš souzen, abys nebyl v ksasích znazen.

Kotláři My toho častěj litujem, když jako Vulkanus kujem, že jsme si kdy oblíbili tak krásné řemeslo bílý. Při práci, stoje při vejhni, v zimě, v létě jako v ohni kujem, tlučem přes celý den, bušíme, div že duše ven nevyjde, my neohlechnem, někdy sotva že oddychnem. Měď draze musíme koupit, po cestě nejíst a nepít, dát pozor, by při vážení nebyli jsme ošizeni, na cestě neztratili nic, přispořili si jak nejvíc, nebo z řemesla my toho musíme dát daně mnoho na vojáky, i je chovat v teple, i též je stravovat. Co magistrát na nás složí, co cech nového uloží, všemu činit musíme dost, magistrátu práva žádost naplnit. Jestli vejstupek anebo neslušnosti skutek spácháme, jakžto měšťané, má nás právo hned zjištěné, nepustí nás bez trestání, tak činí eechmistři páni Pod tím měď draze kupujem, od starý mnoho odkujern, uhlí též mnoho