ale kterak se ubránit těch argurových očí ? — Ostatně není snad proto zle ? — Pak ste psali, že prozatím nemožné vyplnění mé žádosti; — co je dělat? musím se také spokojit. Já pro své vyražení, to víte, bych takových výloh nedělala, ačkoliv by mi třeba bylo pořádných lázní, ale má-li ze mně něco být, a dále, mám-li s prospěchem pracovat, musím cestovat, abych na vlastní oči viděla a uši poslouchala, bez takých zkušeností bych záhy vydala, co ve mně. A proto ohlížím se po prostředcích, dokud ještě čas, dokud síla moje nechabne. Já vím, že Vaše vůle ta nejlepší by byla, kdyby jedině na ní záleželo, že by vše dobře bylo, a proto děkuju Vám i za tu dobrou vůli. Snad bude i někdy možné, s skutkem ji spojit. — Co se naši věci týče, posud nic nepřišlo. Neračte Vy nic vědět, aneb ten jistý pán? Ani radu byste nevěděli, jak tu věe k rychlému konci přivést, abychom měli přece jedenkráte už jistotu v rukou? Je to už věru k zoufání. — Neslyšíte ničehož, radno-li jít k ruskému vojsku co lékař? Známý jeden můj, rád by se dal, ale přece by dříve rád věděl, kterak a co zdali by mu k tomu zkušení lidé radili. Je to lékař nové školy, šikovný, vzdělaný člověk, rázně smýšlející v každém ohledu, schopná hlava — rád by viděl kus světa a při tom také nějaký groš vydělal, ohlíží se tedy, kde by se to dalo nejlépe docílit! Když ne jinak, chce jít k našemu vojsku. — Byla jsem u paní Jirečkovi, bych se něčeho o Vaší rodině dověděla, jak se máte, ale slyšela jsem, že se ani nevidíváte vespolek. — Od Matouše neslyším nic, jen tak maně, že je tluslý, a že by rád měl pohromadě už 20000 fl., k čemu, nevím. — Pište mi zase jednou, zdrávi-li ste všickni, a jak se Vám v té Vídni daří? U nás až na Dory, která nemůže boule pozbýt, vše ještě tak dalece zdrávo. Můj muž vzkazuje svoji úctu, Vám i nejmilejší choti, což i já připisuju s políbením celé rodině. Buďte zdrávi a podržte v přízni Vaši přítelkyni

B. — 10. června 1855.

Velevážený pane a příteli! Přiložené odesílám tři exempláře >Slovenských pověstí*. Dva račte odevzdat oněm mým dobrodincům neznámým a jeden přijmete Vy, příteli šlechetný. Nevím, jak budete s těmi pověstmi spokojen; mnoho je ovšem, co by se jim právem vytknouti dalo. Již ta tiskařská úprava, papír není dosti čistý ani tisk. Obrázek kreslil Josef Mánes, velmi čislě byl vyveden, v Drážďanech řezali ho do dřeva, též pěkně, ale zde ho při tisku hodně zamazali, jako obyčejně. Moje mínění bylo, dáti slušnou obálku beze všech okras a obrázek ten jen k prvnímu svazečku dovnitř, co titulní dáti. Ale Šálek nechtěl tomu rozuměti, a nyní sám to uznává, že by to bylo úhlednější a méně stálo, jako takto. Že jsou svazečky neukončené, není též na místě, a snad jen tím se to opraví, že to bude rychle po sobě vycházeti. Chyb tisku je také dost a omylů; já měla dvě korektury, ale revisí mi někdy dříve neposlali, až byly dva tři archy na čisto již vytištěny, a revisí nic platná. Tak se stalo, že zůstalo mnoho chyb; an byla v těch slovenských rukopisech kolikerá ortografie, prosila jsem profesora Haltalu, aby to přehlídl, což on udělal; na korektory poslal nejednou »sto paromů*. Měla jsem to vůbec