neb vše já to jinač vidím a pročež o vás takto dím: Především ten fortel máte, ostrý nožíky míváte, který na čtvero složené drahé, prostřední i nuzné sukno stříhati umějí, zvláště tehdáž, když se smějí. Za druhé jste rukou čerstvých, sem kus, tam flek, hrubě chtivých, to pak berete na duši, což na poctivé nesluší. Co by mohlo v oko padnout nechci, chraň Bůh, vám více hnout, oko pak říkáte truhle, tento kus sem, tento tamhle, o ně čtvrtý půl lokte, též víc, na pár, dva páry rukavic, časem i na nohavice, z doje čtverý podešvice, kdy berete na liberaj, na smutek, tu vám kvete ráj, když jsou v perturbací paní, officíři co zmotaní ari-methiky neznají, méněj chytrost vaši znají, tu tehdáž summu kladete, co má bejt, jen brzy dejte, tak kladete, že váš skutek mívá co přátele smutek, od liberaj e co primův, pantlí, šňůrek i knoflíků v, když se zas nevyměřují, na tučky nepočítají, liberaj, jen že od jiný ňákej díl jiný vymění, žena živůtek, dcera punt hedvábí, snadno vokufundt, pakliže něco s hofmistrem budou známější, stolmistrem, onen šaty, tento župan dostane z sukna jako pán, nechajíc toho u žida, žádnej oka neuhlídá. Když pak drobným štichem dílo co oves staví, až milo, umějí kusy počítat, jeden dvakrát tak vyčítat tovaryšův i svou práci, kterou měl ve dne i v noci, natahují co švec kůži, nekrčí ani ji ouží, tu že všechno jest v starosti a v největší poctivosti, žádný se víc necenkuje, jaký jsou, nevystavuje nedostatky, tu stříž mají lip než kdy ovci stříhají. Pakliže od stříbrohlavu, šarlatu a zlatohlavu stříhají, též passimany, ač byli na loty braní, není možná jich subtilnost vymerkovat, jaká volnost. Zakládají na ohybu faldy, by žádnou pochybu neučinili, potom ty není možná vyvážiti, kus k kuši pěkně shledají, k vypálení v oheň dají, subtilně na loty berou, až se někdy vesměs perou. Pakli šaty sprostějšímu šijí kdy, chatrnějšímu s kupcem mají srozumění o zboží, častěj je změní, schválí, že za vícej stojí, tím kupce svého ukojí, vícej loket požádají, tři díly sukna nedají, míru z těla vezmou jeho, že nemohou stříhat všeho, domů pojmou, přičtou všeho, co jest k tomu potřebného, přes potřebu, že čtvrtý díl na šíř zůstane i na dýl pro domácnost. Nad to dílo, když je vychválí až milo, zas opojí sedláka, řemeslníka i honáka, že jim dá víc, nežli sluší pro jich foukání do uší, zvláště, kdy něco štěpují fraucimoru neb kupují, tu liščím ocasem metou, chvály zpívají tou notou, jistě ten šat sluší panně co druhej Juno, Dianě. Nevěstám to stokrát vylže až jim zčervenají líce, že neví co dát pro radost, ani křičí, kdy je mzdy dost. Jestliže šat faldo-vaný, a jest zhusta premovaný passimany, tu za pomoc vinšují dobrou, šťastnou noc. Při tom co dostanou, co v práci ženy zastanou, mlčím, co místo ušití, majíc v díle jísti, píti, cihličkou toho dolíčí, neseznají toho oči. Slovem, jak subtilní v těle, tak jsou v braní, ve všem díle.

M a 1 o m 1 u v. Snad ty jich nepotřebuješ, neb práce nepovažuješ, neznáš ani nerozumíš, sprosták jsi sám, nic neumíš, že tak saháš do svědomí nejsa jich víc povědomý. Nad zrak víc není dražšího, v celým světě -vzácnějšího, o ten skrze noční práci přicházejí ti jonáci. Velkých pánův v tom není čest ňákou mizernou vyzkoumat lest, zač kdo koupí,