zas neprodá, nýbrž každý zisku hledá, to působí opatrnost, to folkuje spravedlnost. Jestliže jsou ňáký kousky materie neb frňousky, tafet, krajkův, zlatých primův neb stříbrných passimanuv, který se k panu nehodí a nimi se sem tam hodí, že oni předce šetří, by nešly v smetí, opatří, v tom jsou radši chvály hodni, než bližního škody žádni. Pakli jim někdy stolmistr ňáký zbytek dá, hofmistr, ze skutku milosrdného, z ohledu dětí hodného, proto aby krádež byla, nářek nejsouce věc milá, když neznáš srdce oumyslu, těžce chybuješ v tvém smyslu, že z mnohých rozličných zbytků v, k sobě zformovaných flekův ňákej ušijí živůtek aneb dítěti kabátek při-koupíc něco od žida, třebas on mu to darmo dá, skrze tu jich opatrnost ne za hřích drž, raděj za ctnost, neb sám praetor o nejmenších věcech nesoudívá o skutcích. Aby pak něco většího měli vzít, podstatnějšího, nejsou lidé k tomu hloupí, aby stáli jako sloupi a neměli na to vrčet, slepí bejt, na škodu mlčet. Čím pak kdo chudší dá šití a chce svůj šat brzo míti, dává jej sobě šít v domu, vždycky jest přítomen tomu, zvláště to pohlaví ženské, v chytrosti své chytré, brzské, pozor na poslední kousek, na passimankův frfiousek dají a každej obrátí, má-li co krejčí, ať vrátí. Umějí dobře vymlouvat, vyčítat, také pomlouvat, aby štědří byli v platu, větší dávali záplatu, než zaslouží, to nečiní, nýbrž v tom jsou tak cvičený, že hodinu po hodině vypočtou, noci též i dne, a tak se šidit nedají ani co darmo přidají. Jestli pak zpropitný šesták dají, tři česká neb paták, velký pán tolar, něco víc, na mnoho čeledi to nic pro. tolik počítat není, když to přijde k rozdělení. Že pak časem rukavice prodávají, nohavice, panně punt aneb živůtek sešijí, ňáký kabátek, skoupíce kusy v tarmarce, něco najdouce v almarce, skrz to byť i šticle byly, čepice, punčochy bílý, kus kousku když zachovají, časem od svých šatův mají, ne hned je za zlý soudit máš, když jejich řemesla neznáš. Chytrost, bystrost, opatrnost, ta sama krejčířův je ctnost, a tak pro ctnost jim folkovat má se něco, ne tak kovat jako ty tvým jazykem biješ, co kovář perlíkem, neb nežli jim kdo co šít dá, doma každý vocta hledá, nad to tuto píseň v uši každý den zpívati slyší. Ach ubozí naši krejčí zřídka mají kdy chléb k zejtří.

Sevci. My jsme ti nejmizernější, nad jinší zavrženější, hany máme dost, zisk žádný, ano povinnosti prázdní, že reverenter říkají, kdy ševee jmenovat chtějí, zač se častěji zardíme, že před kým jsme nevidíme. Mnozí ni toho netají, do očí nám vyčítají, že jsme toliko prťáci a ne, přej, novotní ševci, což ač nás těžce sužuje, lehčí, tupí, zahanbuje, nadto div nouzí hledíme, neb po ulici chodíme, nebo nemaje my polí, chmelnic, štěpnic, dvorů, rolí, jen na řemeslo jedině koukat po každé hodině, zdali kdo se ptá na ševče, nese boty neb střevíce opravit, aneb k někomu švec přišel šíti do domu. Jestli jsme od koho zváni, k šití obuvi pozváni, z tohot jest vejdělek pyčný, od jednoho páru tučný. Plat pět krejcarův, jíst, pít, že potřebí není koupit, žena, trý, patero dětí budou na tebe hleděti, tys pár střevíc za den dělal, pět krejcarův jsi vydělal, co na ně nejprve spravíš, na krejcar jak pak vyživíš jedno dítě, co tu zbude, ještě všechněm dost nebude, odkad vezmeš kontribuci, činži pánu, exekuci,