odkad za vartu, na šaty, dětem, manželce kabáty, košile, klobouk, hol-stuchy, ženě a dcerám fěrtochy? Sám na sebe odkad co vzít, když nesil, ani bude žít? Jestliže pak v krámě sedí, mistrovsky řemesla hledí, kůže nejprv hotovými platí kupci stříbrnými, dvakrát, třikrát to dovede, že se mu jarmark povede, po čtvrtý, když chybí jarmark, jde již pro kůže na tarmark aneb k židu, půl zaplatí, na ouvěrek více bráti bude, připoví zaplatit, po druhý se bude hájit, zouplna platit nemůže, říká, že byly kůže ušlé a že dílo jiným svěřil, lidem dost hodným, však že mu nezaplatili, jak jsou pode ctí slíbili, po druhý že dluh i též rest zaplatí, jak poctivý jest, ale když jiné pomoci není, jakž si můž spomoci, z toho se živit i šatit, všechny jha a daně platit. Není možná bez dluhu být, nouzi s bídou největší mít, k tomu zvlášt, má-li čeládku který mistr za lahůdku, to můž mít tovaryš jen, udělá pár za celý den. Před obědem dá snídaní, svačinu, večeři po ní, za groš piva, krejcarův pět; není-li všech mizerný svět ševcův? Za tolar dá strejce lačnější některé děvce, co stojí kůže na svršcích, co příprava, co v kramflecích, co jich navyklé barvení aneb ženské štěpování z jedné kůže tříliberní, čtyř- aneb pětliberní, co se kusův poodkrojí, při pucování okrojí, půl libry z jedné i více; zač má tedy dát střevíce, aby mohl mistrem zůstat a nemusel díla přestat ? Kde jsou dratve, nitky bílé, síru, smůla každé chvíle, potřebný knejpy a cvečky, sídla, dratve i fločky, jiný instrumenta k tomu, kterých švec nemá-li v domu, jistě že obstát nemůže, ani sobě jak pomůže? Dá-li za penze hotový, že slevit musí, o tom ví, myslí, že zase po druhý bude měřit na ty nohy. Pakliže uvěří komu a to ještě neznámému, všanc sadí práci snadněji, by nechal všeho raději, načeká se a nachodí za dlužníkem oním, schodí obuvy, bude mu vyčítat, že na nic byly, přičítat vinu, k tomu i úhany, ač obuv byla bez zány, nicméně, by jen neplatil, naposledy, že utratil penze, když tak dlouho čekal, odbude, by ještě počkal. Na jarmarcích těžká práce, k kterýmu sám sobě rádce, na cestě déšť, zima, bláto, vítr, mráz, sníh, aby zlato utržil, nejdražší zdraví nezaplatí jarmark hravý štěstím, zda-li se podaří, že něco neb nic utrží. Dej od místa, taky v bráně, místo nebude na ráně, jak los padne, tak seď, ševče, buď je dobře, zle neb lehce, to ti žádnej nenapraví, na hospodě víc nepraví, jen jezte, pijte a plaťte, nemáš-li čím, vystrčí tě. Pakli žes neopatrný a tvých věcí nešetrný, co ti z bidla i z pajtlíku ukradnou, to máš vej-dělku. Pod tím, než z jarmarku který vrátí se mladý neb starý, jestliže byl jarmark špatný, bys ty přišel domů šatný, již na tě všichni čekají, z okna, ze dveří koukají, abys platil, protráveno co jest v domě, utraceno. Místo když všechno rozvrhne, co utratil, ztratil, zvrhne, počet ukáže škody víc a že nemá vejdělku nic, tu v dluhu, jak za potravu, svíčky, potřeby, za stravu, vzláště za kůže zůstane, a tak řemeslo přestane, že sotva bude flekýřem, naposledy — hanba — lhářem. Co to činí, jako chytrost, povědomost má velký zrost, že ten nejmenší kus kůže každý si spočísti může, a tak, co stojí, vypočtou, vnitř, zevnitř každý kus sečtou, že vej-mluva nepostačí, všechno rozpočtou do očí a to skrze arithmetiku mají takovou praktiku, že groše na jednom strejci nemají, mizerní ševci, nýbrž