K dějinám učitelských poměrů na sklonku věku XVIII.

28. 1792 d. 4 února v Cerekvici. Učitel Matěj Čásek žádá za dopomožení k dlužnému desátku. Urozený pane vrchní! S uctivou ponížeností přicházím, žádajíce o dosažení desátku od těch lidí, kteří mně takový odváděti nechtějí, mnozí hned od prohlášení tolerance a někteří později, jakž specifikace ukazuje. Já jakožto nehodný od mé milostivé vrchnosti na školní učitelský ouřad dekretem potvrzený doufám, že assistenci obdržím, a zavazuji se na svých nehodných modlitbách na mého urozeného pana dobrodince pamětníkem býti. Sig. v Cerekvici d. 4. února 792. — Nejponíženější klient Matěj Časek, školní učitel v Cerekvici. Urozenému panu vrchnímu nejponíženější žádost za obdržení desátkovejch restů od kolatorníkův osady Cerekvické školnímu učiteli patřících.

Dle připojené té specifikace bylo mu z obcí Bohuňovic, Bučiny a Javorníků dlužno celkem 33 poddaných za 3—10 let dohromady 162 čtvrce žita, 72 V3 čtvrce ovsa a 125 oblací lnu.

29. 1772 d. 10 února v Mladočově. Učitel Fr. Zítek žádá, aby mu měsíční plat a dlužný sobotales a novoročné konečně již byly vyplaceny. Jemnost pane a pane vrchní, spolu řiditeli panství Lito-myského ! Níže psaný učitel školní v Mladočově v své největší pokoře a poníženosti žádá za odpuštění, že se osměluji inchomoderirovati Jemnost pána s příčiny té, poněvadž až dosaváde mně vědomo nejní, odkud bych já svůj měsíční quartal bráti měl; a již skrze pět měsíců v celém v chrudimském kraji školní učitelové vyplaceni pořádně bývají, každý od své milostivé vrchnosti, bez všeho křiku v svatém pokoji kontentirováni jsou od vzáctného pana kontribučního. Tehdy já nápodobně, abych samotný nepozůstával, který bych od lidí plat si vymáhat měl, pročež žádám co nejponíženěji pro Boha, aby skrze moc á sprostředkování tím spůsobem Jemnostpána a pana vrchního v rukouch vzáctného pana kontribučního svůj patrici měsíční plat poddosáhnout mohl s přivtělených čtyřech vesnic ku škole Mladočovské, které podány jsou k zámku Litomyskému totižto Chotě-nova, Horního Ouhvězda, Poříče a Zrnětína. A také již neopomíjím repe-tirovati a pro Boha žádati, aby mně skrze sprostředkování Jemnostpána a pana vrchního k restu pozůstávajícímu a již vzrostlému totiž nadepsaných vesnicích, jakž obmezeno jest v konsignacích, které sem k vzáel-nému panu kontribučnímu zanesl, kdyby toho potřeba ukazovala, že by ráčili poroučet Jemnostpane, tehdy neopominu ještě jedenkráte zvejmena všechny dlužníky vyznamenat a odevzdat. A poněvadž skrze tak dávný a prošlý čas ke mně neb k rychtáři k pořádnosti nepřicházeli a se mnou žádné narounání nečinili, tehdy sem donucený patřičně se ucházeti, poněvadž mně v patřícím čase slušně kontentirovati nepřicházejí. Obzláštně z obce Chotěnouské ti vždy a proti všemu jednají a ani na nařízení