Vysejpací rakev z Kostelce. V museu chrudimském. Kreslil Ant šolta.

se na to podíval!« Vodník přestal skákati a v rozpacích povídá dobrácky:

»No, odpusť mně to, odpusť — já ti škodu nahradím! Za týden je ve

Strakonicích výroční trh; přijď tam,

a já ti koupím kosu, jakou neměťs

jaktěživU Velíšek se rázem udobřil

a povídá: »No, nic ve zlé, nic ve

zlé — ale na tu kosu nezapomenu

Týden uběhl jako voda a Velíšek se vydal na výroční trh. Vykračoval si vesele. >Ale jak pak já vodníka najdu ?« projelo mu hlavou. Až se zastavil. Dlouho nepřemýšlel. »Krutí noha, vždyť mu přece kape voda z levého šosuU vzpomněl si a chutě kráčel -dále. Přijde do Strakonic, tam lidí plno. Velíšek kouká po lidech, div mu oči z důlků nevylezou, projde mezi krámy dvakrát, třikrát — vodník nikde. Zašel i do krámu, kde prodávají kosy. »Snad bude tady,« bručí si. Vskutku vodník prohlíží tam kosy znalecky a hned na Velíška zakýval. Vybral mu kosu, zaplatil a nečekaje na díky, ztratil se mezi lidmi. Velíšek koupil pro děti rohlík a perníkového koníka a klusal vesele domů. Cestou prohlíží si kosu: doufal, že bude zlatá nebo stříbrná; ale nic zvláštního na ní nevidí: kosa, jako všecky jiné kosy na světě. »Jakáž pomoc ! Zaplať Pán Bůh za niU děkoval Velíšek v duchu vodníkovi.

Když přišel domů, sňal starou kosu s kosiště, nasadil novou a hned druhého dne časně z rána — dokud neobejde rosa — pospíchal na svou louku, aby kosu zkusil. Na palouku všechna udupaná tráva po dešti byla vstala, a Velíšek s chutí začal sekati. Posekal jednu řadu, kosa byla jako břitva; posekal druhou, třetí — kosu nebylo třeba brousiti, byla pořád tak ostrá, jako když začal. »Krutí noha, na tuhle kosu nebude třeba nikdy brousku!« povídá si vesele. "Škoda, že tu není vodník, abych mu poděkoval za tak vzácný darU Velíšek nevěděl, že vodník sedí na vrbě, poslouchá ho a jen se usmívá.