Předchozí 0093 Následující
str. 90
Gustav Toužil:

čarovaná hájovna v Tří dvorech.)

Příspěvek k souvěké lidové tradici o zjevech strašidelných. @PP@(S vyobraz.)

(S vyobraz.)

Zírné roviny labské východně od Kolína k Veletovu, lesy a porosty malebně krášlené, probíhá na pravém břehu Labe silnice ke Konárovicíim, jejichž štíhlá vížka chrámová a zámek z tmavé zeleně jasně se odrážejí. V levo od silnice k Labi, jež se tu náhle zatáčí, leží vesnička Tři Dvory a níže v lučinách, pod ohromnými starými lípami, je hájovna.

Budou tomu záhy tři roky, "když třídvorská hájovna v revíru kolínského statkáře, p. Formánka, stala se předmětem hovoru na Kolínsku i na Polabí a ve svém okolí vzbudila podiv, ba i příšernou pověst. Rozkřikla se strašidelná pověst o hájovně a vzbudila v málu dnech neslýchaný a nevídaný rozruch a rozčilující zvědavost z té míry, že prostomilá chaloupka z jezer a polabských luk, potud osamělá, nevšímaná a jakoby pod lípy v luky zastrčená, stala se předmřtem návštěv sta a sta zvědavých lidí, pověst o ní ocitla se i v novinách, ba donikla i k sluchu zeměpanských úřadů v Kolíně.

»Co je to? Co je to?< znělo všude, ale odpověděti neuměl nikdo. Hádání, domněnek, ba i podezřívání rostlo jako hub po dešti, ale více nic. Největší zájem na tajemné události v hájovně mělo ovšem občanstvo tamní, v němž shledal jsem několik rolníků uvědomělých, ba rozšafných, tolikéž i lidí nakvašených a prudkých, žen rozčer-těných, tak že v jednu chvíli dav lidu třídvorského, ozbrojen motykami, seke-

rami a jinou zbraní pádnou, táhl na hájovnu k lípám, chtěje ji se zemí srovnati. Na zakročení c. k. okresního hejtmanství kolínského byla hájovna hlídána četnictvem, obstupována a v noci vně i zevně vartována patrolami. Avšak nic plátno. Neznámé »to« neznalo strachu ni bázně a prchal-li kdo vyděšením a ze strachu přes prahy okouzlené hájovny Třídvorské, tajemné »to« věru to nebylo. Marná byla usilovná snaha samosprávných i zeměpanských úřadů v Kolíně přímo epochálně vzrušující pověsti o hájovně ve Třídvorech tlumiti, dusiti a utajovati, ba trvám, že právě toto počínání sensaci jenom dovršovalo a přiostřovalo. Konečně přivážely vlaky celé společnosti lidí z blízka' i daleka. Z okolí Králové Dvora, Ro-ketnice, Skalice a Náchoda viděl jsem sám putovati procesí odborníků a odbornic, členů to společností spiritistů čili duchařů, kteréž ať již ve skupinách nebo jednotlivě tíhlo na zvědy do Tří-dvor. PřijížděH lidé z Vídně, z Uher, z Pruska a Bůh ví odkud a postačilo jim hájovnu jen uviděti a spokojeni se vraceli a tak tlupy i jednotlivci přijeli, přišli, viděli, případně i slyšeli, ale odjeli, odešli s nepořízenou. »Co j& to, co je to?« tázal se ten onoho a všichni věděli jen tolik, že nevědí nic.

V zásadě trvali odborníci jedno-svorně na tom, že je tu co činiti — se-spiritismem.

Tolik předesílám všeobecně i přes to, že jsem se tajemství spiritismu neoddával a je nesledoval. Tím nijak ne-


*) Pozn. redakce. Otiskujeme zajímavý článek p. red. G. Toužila jakožto »lidový dokument« k souvěkým moderním tradicím o strašidlech, zjevech z říše zásvětné. O hájovně mnoho se psalo, povídalo, kriíisovalo. Doufáme, že přijdeme vhod, zachytíme-li do budoucna věrný obraz místa, i osob zúčastněných. Zvláštní důležitosti dodává této zprávě líčení dojmů, jež zažil autor, jak píše a tvrdí, sám, přesvědčiv se, jak podivně shodovaly se mu tajné projevy se skutečností. Pro studium lidové tradice v době přítomné a zviáště pro studium pověstí o zjevech strašidelných bude jistě článek p. red. G. Toužila vítaným pramenem.

Předchozí   Následující