pan Formánek. Snad ani tak nemyslil, ale já vycítil, že již jsem v hájovně dlouho.

Po krátkém rozloučení se a se slibem, že pošlu psaní a zase přijedu, provázen tatíkem hajným až k můstku lukami, rázně stoupali jsme s Václavem ke Kolínu. Hajný cestou téměř ani nepromluvil a mně nebylo tolikéž do řeči. V Kolíně bylo se mnou sděleno, že páni by se mnou rádi promlu-

vili. Co nejsnažněji žádali mne, abych o strašidle třídvorském nic nepsal do novin, že to městu škodí. Učiniv si z poznámek svých hotovou stať, po-odložil jsem vše stranou, až čirá náhoda vyvolala papíry na světlo.

*

Měl jsem v Hoře Kutné práci. Cestou přes Kolín ku Praze dozvěděl jsem se v nádražní restauraci, že hajný Formánek s rodinou ve staré hájovně již nebydlí, že mu milostpán loni vystavěti dal hájovnu novou, kamennou,

Očarovaná hájovna Třidvorská. Fotogr. G. Toužil.

blíže k Třídvorům, ale v nové hájovně že — straší zase. Jak jsem zaslechl, že neznámá moc i do nové hájovny vnikla, umínil jsem sobě místa ta pro další čas konečně zvěčniti. Z Kolína s malou a mladou společností vydal jsem se dne 28. srpna k Třídvorům. Již v dáli viděl jsem y lukách nové, žlutobílé staveníčko, novou hájovnu a asi dva kilometry dolů k Labi, zasmušile shlížela pod iípami opuštěná

hájovna, stará známá. Cestou k novému domku s letopočtem 1905, setkali jsme se s hajným p. Formánkem a dcerou Růženkou.'Šli z brambor. Dal jsem se hned do řeči, ale starOch neodpovídal. Potom sobě přece rozpomenul a pozval nás do nové své residence dosti vlídně a přátelsky.

Sotva jsme tam vešli, tu máti hajná počala lamentovati: »Ach, milý panáčku, co to na nás Bůh poslal? Od té chvíle, co se to tam u nás objevilo, jsme samé neštěstí. Pamatuiou tu kravičku ve staré h jovně, naši plosku