nežli strží a zaplatí, ještě nad to bude láti, že taky bude prodávat umět, i v kožich handlovat. Dá-li co podšívat měšťan, rytíř, man neb svobodný pán, tu vočí, co děr v řešatě, na poslední kus hledí ti, co kam má přijít, poroučí, by se heštovalo radši, když pak přijde na placení, ač v mzdě bude dost stenčený, jídlo, trunk piva ti vyčte, co by přišlo na den, sečte tak subtilně, že poznati za práce naší, seznati nemůžem' mzdy zasloužile, tak počítají rozmíle. Napřed nás trunkem podkouřit poručí, roušem rozpařit, zmotají nám naše smysly a topí, co v díře sysly, potom za tu dobročinnost v platu se činí ta mírnost, že když se vyspíme z rouše, škoda, měšec, hlad nás kouše. Pro dluhy kožišník žádný arrestu nebyl závadný.

Sprosták. Taky jsem já koupil kožich, při koupi dobrej měl jsem čich, tak byla v díle přísada, že při něm nebyla vada, jen když jsem do krčmy přišel, spolu rovné sobě našel, a něco tam teplo bylo, tak se to dílo líbilo kožicha a jeho vůně, že jsou rochali co svině, mně lítou pravili mrchu i mně chtěli bíti. Když chtějí penze vydělat, musí v létě, v zimě dělat, a nevyčítat své práce, div neupadají ruce, však zase umí vyčítat a při podšití počítat, ještě ovčáka napojí, dost málem slovy ukojí, ustraší Žida, sedláka, krčmáře, také řezníka. Když oni peněz co nejvíc potřebují, málo, než nic oni za kůže dávají, nedostatky vymlouvají: nejsou srstný, v nich jsou moli, více nežli poloholý, také měly neštovice, jsou padlý i motolice, měl jest ten skot proleželý, poloshnilý jsou slizelý, kolik jích musí zahodit, nežli jednu, by se hodit mohla, najde, ty takový vždycky jsou v díle škodlivý, kornatý, potom lapají, nechť se lepej vydělají, vlnu ztratí, když se z díla berou, berou, aby byla celá, málo která bude, když se mizdří, co jí zbude, by nepřišla k roztrhání na kusy aneb k zmrhání. Potom jednu proti druhé, že nemohou bejti drahé, kupují, židovsky trží, řezníka, ovčáka mrzí, když pětkrát, šestkrát odchází, troník, krejcar když přihází, že jest penze těžko dostat, bez kožichu že může stát jaro, léto i podzimek, berou na duši, na zámek. Potom za šesták placený spratek beze všechny ceny po sedmi, osmi, devíti dají krejcařích, desíti, kůže nejdražší na dvanáct krejcaruv neb na čtrnáct, ze třích kožich za dvě kopy, sedlák, až se směje, platí. Pakli že kožich podšitý, ocasem liščím obšitý, trojnásobně si nadvejší, buď sedlka sebe nuznější, platit musí. Pakli komu podšívají něco v domu, on dá futrem dílem starým a dílem podšívat novým, on kusů mnoho vyhází, tuto, tamto kus nám schází, trpí nový, starý kůže, futro, co podstačit může, nešije, jen přirovnává, kus k kusu křidou srovnává, nic netáhne, dobře krčí, na který kus k zisku vrčí, ocas liščí, že tlustý jest, a není při něm žádná čest, pojme, však ho nepřišije, než na kousky jen vyšije, neb sedlákům na čepice, na kolikerý rukavice. Vocásek kuní, nožičky, jim jsou vzáctný podbradečky, kdo je dá, má-li jich částky, nalezne jako provázky, potom předky sobolový má-li na mantlíku Koly, ty musí platit, co sluší, berouce to sám na duši, že od Žida drážejic bral sám, nežli aby je tu dal, vol, nevol, musí mu platit, až se bude v břiše hatit. Z čeho futra nožičkový sešívají, kožichový, těch kusy nikdá nekoupí, neb nejsou ani tak hloupí,