nežli, co zbytků? zůstalo, když se přes příliš dostalo u rytíře a u pána, u zemana aneb manna, kdež k stravě kolik dní šijí, co do boty v sebe lijí, moha míti dílo hodný, na místo konec v týhodni dvě neděle jim nestačí a učedlník nepostačí, když domů pro nitky běží, vysejpat, až ho břich mrzí. Potom dílo nadšacují, podlé dnův nadvejšují, a tak když se jim zaplatí, ještě budou na to láti, darmo mají vychování a za ten čas stravování, když jest draho, co jim škodí, jako páni v čubách chodí, skupují grunty, stodoly i penze mají v toboli. S podšíváním žádnou práci, sedě jako páni rádci, vše konají jako krejčí, pólo knížat bejti rádci, a proto jsou ty cechové děla brato bratříčkové. Kadoltův žádných nemají, proto se tučněji mají, po jarmarcích nesou lehce, žena, dcera, děvka, kdy chce, sešívati napomáhají, tak se nejsnázej zmáhají. Nad mustry neštu dírují, sami se neturbírují, do rukou musí dát krejčí, jak kdo mít chce radši. Při čepicech a při štyclích, fraucimorských rukavicích, když je olemují kousky, od kun tenkých ocásky, oni to nejlépe vědí, na to dobře pijí, jedí. Mlčím, co dlouhý uherský kožichy, široký polský, kamizoly jim přináší, že se co pávové snáší. Jiný jim řemeslník rovný nemůž bejt podobný. Ti mohou dát kontribuci i za jiné execuci.

M a 1 o m 1 u v. Jestli dobře stojí ovce, každý je rozmáhati chce, tím dražší bývají kůže, méněj se jich dostat může. Tím řemeslo špatněj vedou a se obírají s bídou peněz hotových nemajíc, na dluh nesvěří žádnej nic, překoupí Žid, kdo penze má, dříve nežli přijde zima. V čem se opozdí kožišník, zůstane židovi dlužník, kundtšt jest ošidit ovčáka na dluh, dokoná řezníka, o to vejš na dluh ti dají, co za práci oni mají. Podšívají-li co pánům, rytířům aneb zemanům, ti jsou z skouposti chytráci i při nich jiní sprosťáci, jen ať jest kus na prst kůže, křičí, že se hodit může, k svazku poslední přiváží, div že na loty neváží. Tak všeho bedlivé šetří, kam čím hodí, ostře patří, zda-li jest potřeba toho, kožišník sahá do čeho, musí kus k kusu připojit, musí-li bejt, neb jej pojit, myslí, tu hned berou zpátkem, na čem sedí, co za zadkem, nic nevěří, ve všem chytří, nechť jsou dva, kožišníci tři, ve všem chytří, učiní dost, že o nich se nemůž hrdost mluvit, by z řemesla měli ji neb možnost, jakou chtěli, od něho se mít, dosáhli a že jsou k cizímu sáhli, oni dí, za jedinký chlup neberem, který by nám lup v kapse anebo pod námi, mimo co jich nesem s námi, že se šatu přichytají, co ptáci lepu chytají. A tak kdyby po rodičích neměli statku, po předcích, nemohli by s kus chleba byt, ani jaké pohodlé mít, nebo nepilní mrzáci nejsou než pólo žebráci. A tak co ti, sprosťáku, ctí mluv, nechej každého při cti, i též sám pomluvy ujdeš a lepší vážnosti dojdeš. Časem žena kožišníka živí skrz ujce řezníka, že mu svěří, čeká délej, jakožto přítel svůj milej, tak že execuci na něj nedopustí, jako jinej, nýbrž kožišník svou prácí, kdy můž, pomalu oplácí. Jeden nehubí druhého, jsouce živi z chlupatého oba rouna, když si přejí, nikdá sebe nemrzejí, nýbrž skrz rounató kůže živí dílky, sebe, muže.

Koželuzi. Jestliže páni řezníci, neb kadolti, korábníci, krčmáři jsou chudí sami, valchávají jiný mámy a nám1 nemohou uvěřit, z většího