darmo všechnu mají, k čemu se oni neznají. Když na tucty prodávají kůže, jistě poznávají, že malá s velkou jest v jedaé v všelikém prodaji ceně. Z Nidrlant každý nemůž být a na pruský střevíce mít, sedlák děvečka, pacholek, pastucha, slouha, pohůnek to v okamžení strhají, pro hnůj dlouho netrvají, tím lepej nad jiný stojí, svou kůží těšíc se, kojí, že jsou víc nežli jiní, tak sami o sobě míní, a se nad jiné vynáší, jako pávi vzhůru snáší.

Malomluv. Nic není ošklivějšího, člověku protivnějšího, jako slyšet pomlouvání a nevinných utrhání, zvlášt tvý, že ti není žádný, by moh být tvé huby prázdný, i koželuzi nebohý, snad že ti telecí nohy nedají, tížej dotýkáš a jich vejstupky vytýkáš, ježto ten, který prodává kůže, darmo jich nedává, nýbrž zisk vypočte, škodu, i nejposlednější vadu. Tak kdyby mu co chybilo, při své koupi nelíbilo, zas to na kůžích postihá, co chybuje, na nich stihá, jim lepej, než ty, vyčítá, když se s nima o dluh sčítá, na nich postihá vejdělek, že jim to častěj není vděk, že svá díla nerozumí, aneb že k nim mdlý rozumy mají. Nezdržení víry vyčítá co řešat díry, ježto ne mistři jsou vinni, nedostatky ač povinni, hynout musí, když tovaryš záhřevem chybí, ty nevíš, kalkusem neb častou derou, přeloužením, tříslem, berou velkou škodu, nyní možní všechni obchodové nuzní téměř nezaplatí práce; jak vejdělek můž' být lehce. Jestliž někdy strašáček pozve v kuželky jonáček, některý krejcar prohrají i zase časem vyhrají, to jest jen pro vyražení, a ne, by šli na zkažení. Jsouce v každodenní práci a ne, jak ty smějšlíš, hráči, obveseleni musí mít, nechtějí-li do hrobu jít. Však to řeholníci mají, že rekreací své znají, i ctnost mívá odpočinutí, též i vojna oddechnutí, vůl, kůň, mezek i též osel, i v poště jedoucí posel, neb nemůže státi stále, co jest v běhu neustále. Oni mají dost žalosti hledíc na nechty s žalostí, že jsou vůbec všechněm známi, dosti oškliví mezi námi.

J i r c h á ř i. Leč učedlníkovo otec byl jistý, skutečný Nemee, k učení, přijít nemůže, když se z učení vymůže, tři pořade léta celý — jinak proti cechu čelí — vandrovat bez protržení, jedné hodiny ztracení, musí. Než pak se ožení, co sběha světa koření! Jestliže vdovu nepojme neb nemá substansí hojné sám svý, ne tak k osazení snadno přijde, spomožení leč má od přátel, jinak nic, musí běhat po světě víc. Když pak za mistra se přijme, verštat dát stavět, neb ujme měšťanství a svatbu k tomu, mnoho stojí, co víc v domu potřebí; k tomu rozdílná přichází na něj břemena, která nebo musí nésti aneb měšec mu vyčistí. Potom, jestli kůže drahý — ač prodá vlnu i nohy — tak dražší k tomu zkušenost, valchy nemá snažnou pilnost, za zlatých třidcet, padesát škodu vezme, za šedesát. Když trefí jednou, po dvakrát, po třetí nechá všeho tak, pod tím ať se všechno zdaří ve valše všechno jircháři, co trhův, jarmarkův cesty, co zase vezme neštěstí, když na něj trefí vojáci neb v hluku lidu sedláci, o jarmárce když se derou, víc než zaplatí, poberou. Nyní jsou tak vyučení ovčáci, polozmučení, sedláci též mezi nimi, s kramáři připojenými, že ví, zač jest kůže byla, nežli jest přišla do díla, vypočte, co