nás kde stojí, bys ho podved, se nebojí. Časem, když mistrův víc přijde a jich se na jarmark sejde, co za stravu dá, od místa, co ho stojí celá cesta, časlěj toho nevyzejská, přijda doma sobě stejská, když přichází věřitelé, kteří půjčili, přátelé, na kůže, aby oplatil, starý, nový dluh zaplatil. Ženě co nechal za stravu neb do domu na opravu, mimo kontribuci, daní, nových, vymyšlených berní, když počet dělá, není nic, mimo přibylo dluhův víc, dluh k dluhu častěj přikročí, den ode dne zroste větší, tak až jircháři naposled mají na místě medu jed. Více co čeládka stojí, která v domě vždycky dvojí, tovaryš, při něm služebná, vachlon, strava a potřebná materialia k tomu, co děti, manželka v domu, šacení a stravování, v čas drahoty spravování, darmo jest to připomínat, zvlášť, když máme upomínat, když se pánům tucty svěří kozlových pro čeleď kozí, vystrkají dluh po kousku, že není chlupu, ocásku, vejdělku v práci takové, není než škody hotové. Zvlášt když handl mají s židy, ti buď je v kožich ošidí, aneb kůže vydělaný, když na kopy k handlování berou, základu nedajíc, odvandrují, nedají nic.

Sprosťák. Čím který zvandrovanější, tím jest mistr zkušenější, tím též míň pokazí kozí, roste jemu v rukou zboží, že nepřichází do škody skrz neuinělosti vady. Jestliže se přižeňují, v nově se neosazují, přichází do plna všeho nábytku spořádaného, mistrovství žena zaplatí, když se k ní umí chovati, kůží vydělá, co sluší, nezhaní, schválí do uší. Na všechen mustr pomůže, že má pěkný, měkký lůze, po vandru sobě odpočne, až i lenochovat začne, a bude mu loučit těžko, s vápnem zacházeti hořko, ne již mu víc v rukou koši, nýbrž on se k mladší kosi, do valchy zanedbá chodit, sebou na stolici hodit, aby se škoda nestala, jeho zkáza nepovstala, opomine, dá jiného, nedobře povědomého tovaryše, sám k muzice, k mladej šedna se tužíce, bude tancovat, frejovat, celou noc v strašáčka hrávat, za tím, jak se v valše daří, v hospodě mistru jircháři škoda uteče obojí, že zisk potratil na dvojí, kůže spálil, penze prohrál, pozná, kudy kam kozy hnal. Z toho není žádný důvod, že zloděj přišel neb podvod, skrz něž sebe souženého praví býti, svedeného, obrali jsou ho vojáci, panfilek, tři dámy zrádci, jarmark se mu nepodařil, když ho flus dobře opařil, musel dáti kontribuci, tolar lip na exekuci, buď pro tři postranní dámy neb šantaly, touše, pány. Ačkoliv jest se čen-koval, do posledního frejnkoval, a vždycky chtěl přitáhnout víc, dal, až nezůstalo mu nic. Tuť jsou ho upomínali, sázej, drž, napomínali, aby nezůstával v restu, že mu půjčejí na cestu, on nechtíe si hanby dělat, myslil, mohu zas vydělat. Vydělal, sadil poslední, šel domů v polotýhodni, tu jaké jest měl neštěstí, od třích hodin až do šesti, bude ženě vypovídat, že na ten jarmark chodívat nebude víc pro tu škodu, kterou vzal skrz tu hospodu, neb bude se smutným dělat, sem, tam chodit, křičet a lát, žena, když se ptá příčinu, že prohrál, nepoví vinu, smutně, lahodně propoví, řečí svou líbezně hoví, že žid, co jest byl šedesát zlatých dlužen, devadesát, buď umřel, sedí neb útek, proto že má ten zármutek. Podvodem svou škodu vylže a častějic pěkně selže, tak co vejmluv předstírají, čím svou zkázu zastírají, nic se s pravdou nesrovnává, chvála, lest