v jich ústech hrává, nad to řemeslo není pán, než žena, karhan a rniiž džbán bije a ona frejuje, jaký trocht na kom spatřuje, všechno chce mít před jinými v městě předními, vzácnými matronami, a jak místa přední hledá, tak i ústa, ať jídla mají vzácnější, vína, konfekci skvostnější, na tolar, dva loket krajky, prsteny, perle a šperky, takový že jich vzácnější nenesou stokrát hodnější, pod tím dětí ošacení, co ty nejbohatší ženy v městě nesou, a při svatbách, při tancích, hodech a hudbách chasu mladou zamilují, štědře dary špendírují, tak že co měli vlastního, připojíc k tomu i svýho, obý sem kus, tam kus plyne, řemeslo se dělá líně. Skrze takové kontribucí, nezřízené reparticí, přichází v zkázu. Když jirchářku jirchář vezme na procházku, dva, tři zlatý proutratí, zvlášť když umí pít a hráti, žena muže nepobídne, když to dvakrát do týhodne. Čeleď dělá, co sama chce, z rukou jdou prostředky lehce, v čem čeládky vina není, než jak může, taky ženy, když sobě tak povolují, co ty chceš, já též, svolují. Tak sobě hoví a volí, až jdou z domu oba s holí, pročež nežli jsou časové, než jich hanební skutkové, neb kdo nenásleduje těch, stojí dobře ve všech letech.

M a 1 o m 1 u v. Říkají staré přísloví těmito krátkými slovy : »Blaho-slavená sprostnosti, plná's chvály pro tvé ctnosti!* Co pak jsi ty ten takový, že máš na nohách podkovy, abys nekles? Než, co pravíš, nejinač jest, sám ty to víš. Měl bysi divné zjevení, věcí tajné vyjevení, kdyby všem slovům bylo tak, jako ty je víš mluvit jak. Ještě vím, že jsou jircháři ti nejlepší hospodáři, jak oni jsou, a že Němci, zvláště když jsou cizozemci, opravdu nejsou pijáci ani nějací čtveráci. Manželky jsou též Němkyně, ty bejvají hospodyně, že jich brzy není rovných a v hospodářství podobných. Žádné řemeslo bez škody není, bez poklizku, vady, však není, které by větší škodu mohlo nésti, těžší, jako jirchářův nej-snázej mnohdykrát. když jest nevážnej tovaryš, neb podvodnej, není v řemesle učenej, aneb když louhy přeloží, kůže škodlivě přelouží, neb v tuku se nevyleží neb přes čas potřebný leží, aneb nejsou odbytové, jako všechni obchodové nyní své trpí zkrácení a jak největší ztenčení. Těmi příčinami hynou, jejich štěstí, statky minou, že se nemohou napravit, jak se komu vidí, spravit. Jestli žena kratochvilná, její substancí omylná není, nemůž marnotratnou slouti, štědrou, při tom nectnou, aneb manžel pro svou starost vydá-Ii se v Ďákou radost, proto čtverák být nemůže, ani své poctivé lůze tratí, nebo kratochvíle všem přirozeným jsou milé, aniž, když on aneb ona, manžel, manželka, matrona místo své, svou hledají čest, jeden neb druhý škodný jest svému měšci, nýbrž toho, jakožto pokladu svého sobě nejvejš vážit mají, jestliže co jest čest, znají, nebo ta s životem v jedné kráčí všem v nejdražší ceně. Děti jest-li ošaceny nejsou a vedou k cvičení, to sluší, nebo z mladosti cvičeny, přijdou k radosti rodičům. Na to vzpomenou a někdy se rozpomenou, kterak jsou byli chováni, ctně, poctivě vychováni, zase když budou v starosti, jich rodiče v žalosti, jim se vším dobrým odplatí, do motyky, do lopaty neopustí ve dne, v noci, vždycky přispějí pomocí. Protož nejsi svatá sprostnost, než pod kloboučkem chytrá ctnost, dej pozor na slov •