nemohou díla postavit, k kterému času chce pán mít. Zatím darmo mají třísky, kusy drahých prken, zřízky, netoliko polovice, ano na celý lavice. Když futra z fošen dělajíi, na suky jako čest lají, na rámy kusy vypočtou, kolik, kde, kam, pořad vyčtou, na lišty, na fale do dveří sem kus, tam kus měří, řeží, že když na čtyry dělají, pátý futro zisku mají. Činí-li co sprostějšímu, méněj rozumnějšímu, toho z prken velmi lehce vypočtou co nejsnáz brzce, že třetí díl zisku mají, když cizích z prken dělají. Protož oni lepej stojí, než nemustrovaní v boji, v kolářích jako jonáci, co kaprálové vojáci. Chodí, šatní, výmluvní jsou, pyšně ženy, děti nesou, odkad jejich všechno stejskání jest jistě co psa kulhání.

Chodské ženy a děvčata při slavnosti odhaleni školy v Kyčově. Fotogr. říd. uč. J. Veselý.

M a 1 o m 1 u v. Nevím, co ty za oči máš, zda-li nevidíš neb neznáš, co za práci jest truhlářův, jich jsem já neslyšel lhářův nazvaných, nežli poctiví že jsou lidé, své cti chtiví, víru drží, čest milují, z druhého se neradují škody, pro kus malé třísky, pro nějaké špatné zřízky, aby měli škůdcové být, sobě přivlastnit, jiným vzít. Za groš mnoho dříví koupí, k tomu jsi ty sprosták hloupí, když smluví dílo vzácnější, v kuších velkých podstatnější, poví, co musí prken být, vypočte, nač, kde, co chce mít. Pán se o to radit může povolajíc zběhlý muže, v tom k čemu sám pán přistoupí a co mu dříví postoupí, on jemu dřívkem neškodí, leč který do ohně vhodí, ten též musí k klihování míti neb fermežování. Kdyby vejdělku mít neměl, prkna zvelebit neuměl, k čemu by řemeslo bylo aneb komu by se zlíbilo. Musel by při něm mřít hladem co s polem ležícím ladem. Co pak jeho čas učení, vandrování a cvičení nemá po-