str. 110
sledku mít zisku, jen to, co z ptačího pysku, každý, kdo co ví, kupuje, rozumí, co se šacuje. Nemůže-li při tom obstát, může nechat díla tak stát, oni, jestli chybí punktem, coulem, dvoumi neb půlloktem, škodu sami nésti musí, nechť jsou díla který kusy. Pročež rozum jest dar Boží, nemá se tak lehce zboží jeho vážit aneb tupit, můž nechat, kdo nechce, koupit.
@NZ@Směs*
Typy a kroje Sen chodských. Při svěcení nové školy v Novém Kýčově u Domažlic zachytil říd. učitel p. J. Veselý skupinu děvčat i žen chodských, znamenitých typů, oděných věrným krojem chodským,
na zdařilém obrázku, který na str. 109 s laskavým svolením p. K. Hipmana, red. čas. Český Svět, otiskujeme.
* Mužské kroje selské 0 konce věku XVIII. Rytinka neumělá z titulního listu jar-marečních písní znázorňuje kroj mužský na venkově českém na sklonku věku XVIII. Sešli se sedláci na besedu. Pokuřují, poslouchají výklad rychtáře (?), čtoucího v knize. Židle, na nichž se posadili, v pozadí chalupa, plot za chalupou, všecko jest znázorněno pečlivě a shoduje ses jinými obrázky souvěkými. C. Zíbrt.
* Cech ovéácký. Známy jsou skladby bratří Volných o cechu poctivém ovčáckém. Listiny, jimiž mistr ovčácký přijímal do cechu, opatřeny byly rytinkou, jak ovčák, maje na pomoc psíka, pase stádo ovcí. Srovnej vyobrazení na str. 110. Č. Zíbrt.
* Rvačka pro svatební podvasek. V obci Dolní Kamenici zachovávají o veselkách starý zvyk, že dostane se hochům od nevěsty podvazek,
