str. 112
* Povídka i písnička o „Arnoštovi a Bělince" má původ v okolí Žiželic nad Cidlinou. »U hluboké struhy« si ukazují lidé místo, kde Bělinka s Arnoštem sedávala a jeho přísahu přijala, »aby do něj Boží posel uhodiU, bude-li jí nevířen. A byl. Bělinka přetrhla šátek, polovic ho poslala jemu a druhou pblovici pověsila na strom nad místem přísahy. Nalézaly se na něm tři kapky krve. Pak se v »hluboké struze* utopila. Arnošt si vzal jinou, ale když jednou kolem toho místa šel, byl hromem zabit. Nyní se prý každé poledne strhne zde vítr a vír a jest tam vůbec velmi smutno, i lesníci to tvrdí. Hajná jednou dokonce Bě-linku v poledne tam viděla. Julie Vlasáková.
* Spravedlivý čert. (Z Moravy.) Čtyři si řekli, že se budou modliti k čertu o peníze. Tak se modlili. Gert se jim objevil a povídá, že peníze dostanou, ale jeden z nich že musí být jeho; ať se tedy umluví, koho mu dají. Tři z nich se umluvili, že mu dají čtvrtého, který se jmenoval Kajetán. Potom modlili se dále ; už slyšeli hrčeti peníze, an v tom přišel zase čert. I ptá se, koho mu tedy dají. »Tuhle Kajetána,« povídají ti tři a ukazují na čtvrtého. Jak to řekli, čert ty tři zfackoval a zbil, čtvrtému pak nic neudělal. Peněz, toť se ví, nedostali žádných.
J. Tykač.
* Husitské gvonění v Písku. V XVII. stol. zvonívalo se v Písku >po husitsku*, t. j. kladivem do zvonu tlouklo. Roku 1675 hleděl místní děkan tento zvyk zameziti, ale magistrát opřel se žádosti této. Dne 17. ledna t. r. psal děkan magistrátu, »že když se magistrátu líbí, aby zvoniti předešlým způsobem dali, však aby erby Husovy z brány sundali. < Magistrát poručil, aby předešlým způsobem se zvonilo a zda-li jaké erby jsou, spatřili. (Z archivu města Písku.) V kostele sv. Václava na předměstí píseckém zvonívalo se ještě v XVIII. století po husitsku. (Matzner, Písek, 180). Jan Hille.
@NZ@Otázky a odpovědi.
* »Nosový« tanec. (Beseda B. v T.) Je-li název >nosový« tanec správný, nevím a nic jiného v poznámkách svých nemám, než odkaz na obrázek, jehož reprodukci podávám na str. 111. Šlo tu patrné o zábavu, o žertovný tanec (každý tanečník a tanečnice nasadili si škrabošku neb aspoň pitvorný nos) kolem tyčky, na níž upevněn jako odznak nos, věneček a pod. Skupinu při podobné zábavě posvícenské znázornil rytec Meldemann, zároveň s jinými radovánkami lidu venkovského (hodokvas, tanec kotek kolem kohouta na tyči, šerm, hra kuželková). Rytina, původu německého, byla přejímána také do českých letáků. Č. Z í b r t.
|
|
