Frant Bartoš o studiu lidu moravského.

Zpráva o smrti zasloužilého zakladatele a předního pěstitele soustavného studia o lidu moravském zarmoutila jistě každého, kdo se osobně seznámil se šlechetným, roztomilým mistrem. Hned po jeho smrti psali a vydali jeho ctitelé vzpomínky na něho, životopisné náčrtky, přednášky se pořádají o jeho zásluhách, chystá se zvláštní spis o něm, odborné listy domácí i cizí oceňují jeho význam. Když jsem tak všecko pročítal, přednášky vyposlechl, pokládal jsem za svou povinnost přispěti rovněž k obrazu Frant. Bartoše z pramenů, jichž nikdo nepoužil a použiti nemohl, ježto jsou uloženy jako drahocenný klenot v kor-respondenci mojí. Bartoš byl upřímný poctivec a svěřil mi ústně i v listech jako mladšímu druhu a začátečníkovi v stejné práci

ledaco, o čem s jiným nehovořil a neuvažoval. Seznámil jsem se v dopisech blíž a blíže s mistrem, jehož jsem od let studentských choval v posvátné takořka úctě a jehož knihy byly mojí nejmilejší četbou i vlastně pohádaly k rozhodnutí, abych se vydal podle vzoru jejich na studium lidu Československého. Laskavostí nejdůvěrnějšího, myslím, v Praze Bartošova přítele p. řed. Fr. Bílého poznali jsme se osobně a od té doby navazovaly se styky upřímnější a srdečnější, až pak mají naše dopisy ráz důvěrný a já k nikomu na světě neměl takové důvěry, jako k Bartošovi, jemuž jsem se svěřoval s radostí i bolestí,

Frant. Bartoš.