publikum naše tleská takovým pánům, neboť oni šíří slávu českého jména za hranicemi. A co pan . . . naklebetil na mne? Z poznámky L. soudím, že dle jeho mínění horuju po dobách robotních! Kdybyste někdy měl zbytečnou prázdnou chvílečku, prosil bych Vás, abyste mi laskavě, třebas jen pouhými hesly (česky) označil hlavní věci, odpověděl bych na ně mimochodem v rozpravě, kterou hodlám zakončiti »Moravský Lid«, totiž psychologickou statí »Lid a národ«, v níž hodlám na všelico posvítiti. V »Mor. Lidu« budou také věci nové, po šesti rozpravách oznámených na obálce bude další nová >Lidé vědomck (čarodějnice, bohyně, zaklínači mračen, katovští, hotaři a p ). — Těším se upřímně, že se dostane na stolici universitní ve Vaší osobě muž pro naši dobrou věc nadšený ... Mohl byste p. Ši-máčka také upozorniti, aby si hleděl trochu více reklamy, málo plátno, síět toho žádá. Ani na obálkách Osvěty a Květů jsem jí (oznámení Knihovny Českého Lidu) nečetl... Referát p. Pátkův ve Vlasti jsem četl, vzkazuju mu svůj dík za přízeň mi prokázanou . . .

V Brně, 7. března 1892 . . . Když jsem v sobotu večer přišel do čtenářského spolku, gratulováno mi se všech stran: »Tak pěkně a srdečně ještě nikdo o Vás nepsal, jako dnešní Národní Listy,* bylo mínění všech. Přečet N. L. přesvědčil jsem se o pravdivosti toho výroku a tušil jsem hned, že nikdo jiný není původcem té chvály, než Vy, milý příteli! Za tento srdečný projev upřímného přátelství jsem Vám zvláštními díky zavázán. Lituji jenom, že jste tolik drahého času vynaložil na variaci Svých přátelských referátův! Zaslaný článek nechtě pro jistotu do nového ročníku, dejte ho pak raději celý do jednoho čísla; zatím at se také jiní dostanou ke slovu.

V Brně, 2. června 1892. Slečna E. M. přinesla mi z Prahy zprávu, že ve středu po svátcích hodláte zavítati do Brna. Těším se upřímně. Kdybych věděl, kterým vlakem, přišel bych naproti. Kdykoli přijedete, račte přímou cestou do Besedního domu, II. patro na levo. Prázdný pokojík bude Vám k disposici. AE mi nezabloudíte někam do hotelu = nepřátelství!

V Brně, 14. října 1892. Děkuji Vám srdečně za vlídný a přátelský posudek Moravského Lidu. Že je psán z upřímné lásky, viděti z každého slova. P. nakladateli jsem hned dopsal, aby Vám co nejdříve poslal ostatní sešity, sám jich ještě nemám. O ... posudku psáti nebudu — je to můj přítel! Ale konečně — kmotr nekmotr, jen s hrušky dolů! Vám tedy bez obalu povím, co soudím: Je to nešikovný plagiát mého spisu, jakých by se z něho dle různých krajin na tucty nadělati mohlo. Nejen celou osnovu vybral si z mého spisu, nýbrž i text hodně plundroval ... A tohle pan .. . vyhlásil za práci »vědeckou«, která prý daleko předčí nad moji ledajakou ¦mosaiku*. Myslím, že tímto posudkem ne mně, nýbrž sobě trochu ublížil. Výbor Matice Moravské mne požádal, abych napsal II. díl Dialektologie moravské. Práce ta zabere na delší čas všecku mou skrovnou prázden, že mi nebude lze vedle toho ničeho podnikati.