Dorota Jinová Pacovská.

@P&@Dopisy jihočeské ženy z lidu Zuzaně Černínové z Chudenic.

30. Dorota Pacovská paní Zuzaně Černínové z Chudenic o stříhání ovcí a skopců a o výtěžku, vlny, že jim Charváti pobrali 5 strychů žita v Táboře a Táborští ze je do města pustiti nechtěli, dále o řádění nepřítele a o hospodářství. Psáno v Táboře 30. máje 1645. V. Mti urozená paní, paní (mně milostivá, Vaši) Mti oznamuji, byla jsem v Radeníně a v Chustnici (a v Bělý). Skopycích v pátek sme střihali v Chustnici skopce . . . Skopyteeký vyčetl Bělskej vovčák skopců starých (tři sta padesáte) druhech skopců vyčetl šedesáte, beranů patnácte, potom se pouštěl vovčáku lauf, co V. Mti přišlo na mistra laufem skopců, musel vysaditi V. Mti k ruce, s vlnou V. Mti třiceti a tři skopce, ač nehrubě rád, pravil, že by měla to nyní jeho vlna býti s pravém pamatovala sem, co je o podzimní střiži na Bělý doved, nezapoměla sem, musel odvésti, jak se to spravilo, ihned jsem při škopcích šla a střihali. U Sko-pyteckéch sem nebyla skopců, byl Lánskej a Senickej. Senickej stonal, ale přece se vláčel. Moc Bělskej na vojáky skládal, že pojedli skopců. V. Mti m. p. znamenitou vlnu ti skopci měli, nastříhali sme jí 4 žoky. Na ráno sem sní pospíšila, byly sme u Tábora, dal ještě k tomu Senickej žita sto strychů, Lánskej sto strychů a něco víceji. V. Mti m. p. měli sme neštěstí, když sme jeli pod Měšicí, byli Charváti na předměstí, varto-vali se tu pod Měšicí a my tu přijeli asi hodinu na den; vzali nám tu pět strychů žita, na předměstí pět, páni Táborčani nás nechtěli pustit do města, obzvláštně ten Řezbář a Pes, pěkně sem jich prosila i Jiřík, nic sme dostati nemohli, tenkráte žádnech vojáků v městě nebylo a nechtěli nás pustiti, šla sem sama do města, co sem vezla, všeho sem jim nechala. U brány tito páni se rozmyslili, poslali za mnou Pavla mýho, abych jim dala tolar. Já jim skázala, že nic dokonce nedám, že tu tak mnoho ráčíte míti jako oni; zatím pošli k Jiříkovi, aby šel za mnou a došel k komendantovi. Jiřík tak učinil, pan komendant ihned poručil fůry pustiti, oni troupové vostaly s dlouhejma nosy. Když se pak spátkem domů fůry vypravovaly a jely, vypráhli jim pár volů, chtěli míti vejplat z vozu, nic přece nedostali, sami jen měšťani byli, navyčítali se, proč nejsme doma, nač jim to tu vozíme, divy činili. Já sem V. Mti zjednala dvě sýpky na slady u pana Třebickýho, nevím, jak ráčíte poručiti, máli se předce sladu ... mi nejisto z obojí strany, naší z Tábora vypadají . . . v Chejnově pobrali žita, ječmene do tří set strychů a ... všech stran. V pátek, když sem byla na Chustnici dostal ... na předměstí šesti ne-přátelskech, tak se smějí hluboko pustiti. Velice ti nepřátelští vojáci překážejí, toť sme předce mohly domů dohlédnout]. V. Mti m. p. Nyní snad z domu nebude možné hlavy vystrčiti, aé nám to dosti těžce ta chůze přichází. Bože popatř na soužení svejch věrnejch. V. Mti m. p. ouředníci se na tom snesli v pátek Chustnici, aby přece pivovárskej