tu sama, že ji chci přijíti. Tři dni sem tu byla, nic neodvedla, že ji Zuzaně odvede, já sem nedala, aby jí mně odvedla, kdy já tu přidu, že ji přijmu, jináčejc nic; nebo mě nikdy zcela zouplna neodvedly. Podhorská, Pivovarskej a Zuzaně se trefuje a mě až posavad dlužni odvésti. Podhorská tři věrtele, Pivovarskej půl štvrta věrtele a když Zuzana přijímá jí ještě přebyde půl věrtele a něco míň. V. Mti m. p. na mou duši já nic ublížiti nedám, jen co mohu věděti. Dosti sem já Zuzaně domluvila i ulála, aby se vším opatrně zacházela, já toho tak jadrně nemohu V. Mti vypsati, jak bych měla. V. Mti. . . . jsem nyní velmi na svém

zdraví nestatečná ...... odchází paměť, sluch a zrak, na tom zraku ....

se mžitky dělají v očích, neklamána to V. Mti (milostivá) paní; mouky a krupice i krup dáme V. Mti nadělati co nejdříveji a poručím sama mlynářům, ve středu se domů dostanu. Strany toho ovotce vše jesti to opatřeno, při druhém poselství víceji V. Mti oznámím i co z Hradce přinese. Strany kněze jest v Táboře ode štvrtka, chtěl míti svý dobrý vychování i lože, sama sem mu nesměla V. Mti nic říci, prosila sem ouřednice, aby mu pozdaleka něco řekla, ne tolik, co mi ráčíte navrhovati, jen desátý slovo .... musejí ho tu hledati, bezděk chce míti

obrok, zdá se dobrej, někdy si všickni s jeho dobrotou stejskati musíme; tuším by tu líhal, kde já líhám. Tak je V. Mti stydlivej. Naskazoval mi kacířek a že mne přednese, kde náleží, že je on víceji nežli já, že on má tu věcí moc míti nežli já. V. Mti m. p. víceji nepíši jeho dobroty, nechť činí, jak se mu dobře líbí, třebas mne ven ze země vypověděl, hotova sem i na smrt jíti. Kristus pán mnohem víceji ráčil pro mne trpěti. Takyť já na tom světě musím něco snášeti pro jméno jeho, sama sem mu říkala, než se dal do Tábora, že toho učiniti bez vůle V. Mti nesmím, aby se V. Mti dříveji opověděl .... že je on přední služebník V. Mti.

Já sem se ho co hada vystříhala, dosti pěkný slova sem mu dávala a jemu dosti navrhovala, že nic dokonce nesmím činiti bez V. Mti vůle, o všecko že se musím opovídati a V. Mti správu činiti, proto že ráčíte bejti moje paní a já V. Mtina služebnice. V. Mti pánu Bohu poroučím. Psáno v Táboře 30. máje L. 1645. Dorota Pacovská. Její Milosti paní, paní mé milostivé cedulka do Prahy.

Za krátkou poměrně dobu upoutal pozornost přátel a pěstitelů historie české mladý, snaživý kněz, Augustin Kratochvíl, kaplan v Po-povicích na Moravě. Kdo by tvrdil, že doba idealistů, nadšenců nezištných pominula, ať pováží, co všechno již vykonal v horlivosti z čiré lásky ku vlastivědě moravské ve své zapadlé kaplance skromný kněz,