liké nástrojové skladby lidové, hrané při tanci, zpěvu, obřadech a slavnostech (doprovody, mezihry, dohrávky, vyhrávání, fanfáry atd.), prováděné na jakékoliv lidové nástroje. Ze sbírky té pak nebudou vyloučeny ani umělé písně a skladby znárodnělé, pokud totiž přispívají k poznání povahy a vkusu lidu.

Co však i nad to ještě při příležitosti se namane a jinak nebylo by snad dosti přístupno, jako zprávy o hudebních nástrojích lidu, o tanci a kroji, o zvycích a mravech, o mluvě lidu, nebudiž pomíjeno, pokud to jakkoliv souvisí s lidovým zpěvem a s hudbou lidu. Všechny příspěvky toho druhu, byť jich i nebylo užito v tomto díle o písni a hudbě lidové samotném, přece budou podle možnosti odevzdány k vědeckému spraco-vání jinakému.

Z této velké, co možná úplné, vědecky spracované sbírky pořídí se časem menší vydání, které by obsahovalo výběr nejlepších a nejcennějších zpěvů lidových, tak aby platně posloužiti mohlo obrození lidové písně ve škole, v rodině a ve společnosti.

Sběratelé mají při své práci především toho dbáti, aby zápisy odpovídaly slyšenému slovu i nápěvu s naprostou věrností, tedy bez jakékoliv změny nebo opravy. Vědecké prozkoumání a kritické spracování ve smyslu hlavních obrysů ústředním výborem stanovených zůstaveno bude redakční činnosti podepsaného výboru.

Nápěvy nutno zapsati docela tak, jak je lid zpívá, se všemi těmi odchylkami od pravidel umělé hudby v rhythmu, taktu, melodii i harmonii, s nimiž lid sám je zpívá. Zpívá-li lid píseň jednohlasně, má se zapsati jednohlasně. Žije-li však píseň v lidu dvojhlasně neb i vícehlasně, třeba zaznamenati věrně i tyto další hlasy. Také průvod nástrojový zapíše se jen tenkráte, jestliže lid sám s průvodem tím zpívá, a sice zapsati jest, jako též u ostatní, samostatné instrumentální hudby, jednotlivé hlasy nástrojové nebo partituru. Klavírní a jakékoliv jiné umělé úpravy jsou ze sběratelské práce naprosto vyloučeny.

Texty písní zapisovati jest úplně podle výslovnosti lidu a nevylučovati ani hrubých, třeba i neslušných textů a výrazů. Při tom zapisovati jest každé slovo v písni a říkání, jak se slyší, a zdá-li se sběrateli chybné, uvésti to v poznámce. Text zapíše se obvyklými literami, při čemž opatrně pozorovati jest výslovnost každého slova a zaznamenati odchylky, pokud zřetelně dají se rozeznati. Snadno dá se poznati:

1. dloužení a krácení uprostřed i na konci slova: bje'ži, ležet — vašího, chlapíci, chodil, volala, zapraženo a j. — swj, stáj, ftákzím,. rybách, mus/m a p.; odchylky tyto dlužno zaznamenati ovšem jen tenkráte, dlouží-li se nebo krátí hláska, o niž jde, v kraji zápisu také v slově mluveném, netoliko při zpěvu následkem delšího nebo kratšího trvání příslušné noty;

2. změny samohlásek: dějí mu chlíb, včízly, zmizaly, iiís se ze_/mou, dobrý pivo a p.;

3. změny souhlásek: děrek šil na pout; kde je prazída; uče/ se (učeš); jiné odchylky: za/s je v Aarestě; _/okřín (okřín), tříbro;