Předchozí 0168 Následující
str. 165

že mi nezazlíte, když se obracím k Vám. Jak je dostane muž, s poděkováním je odevzdám; není-li to ale Vašnosti možno, račte jen vzkázat.

S úctou a láskou zůstávám Vašnostina služebnice

186/651.    Božena Němcová.

Ta kniha je od Klácela, neráčíteli ji již míti? Jeho Blahorodí Pánu panu Purkyně zde.

2.

Vašnosti! Byla jsem požádaná od p. Hausmanna, redaktora Moravského Listu v Brně, bych mu zde v Praze, knihy ruské, na přiloženém lístku poznamenané vypůjčila, že by se rád v ruské řeči zdokonalil, a v Brně k tomu příležitost nemá, kněh jakých si zapůjčit. Jak mi známo, nezapůjčuje knihovna musejní knihy nikomu, mimo údům, a nevím kdo jiný by tyto knihy míti mohl mimo Vašnosti a snad mladý pan Gelakov-ský. — Prosím tedy velmi, byste Vašnosti tak laskav byl, a nad vědo-chtivostí toho pána se slitoval; že by se Vašnosti na nich žádná poskvrna nestala, za to stojím, začaste s nim knihy vyměňuju. Musím však přidat, že by si je žádal as na šest tyhodnů. Sama bych k Vašnosti přišla, ale posud nebyla jsem z pokoje, an mně den co den křeče moří, že jsem už promrzela nad sebou.

1817|254.    S hlubokou úctou Vašnostina služebnice
    Božena Němcová.

Jeho Blahorodí Pánu panu Janu Purkyňovi professoru Zde.

3.

Velectěný pane! Prosím Vás nehněvejte se, že Vás s takovou mrzutou žádostí obtěžuju; ale já věru nevím už co si počít, nemám groše peněz, a bez těch přece není živobytí možné. Dnes nemohu ani psát, protože nemám tolik peněz, abych si koupila papír. Kdybych sama byla, tak bych si z toho študentského života nic nedělala, jen když si trochu hlad zaženu, ale když se mám starat o tolik krku, to je smutná věc. Já vím že si pomyslíte: copak já ti mám pomoct, já toho mám sám dost. — Já také nezapoměla, že jsem posud Vašnostina dlužnice za mnoho — a také bych nikdy Vás neobtěžovala — ale jak si pomoct? — Ten týden dohotovím práci jednu — a nevím jestli mi ji kdo vytiskne, a co za ni dá — a jak jinak vydělávat? Jak budu hotova, osmělím se, Vašnosti ji ukázat a o Vaší raddu a úsudek prosit. Paní Čermákové jsem kousek četla než odjela, a líbilo se jí to velmi — nevím jak budete Vašnosti Vy spokojen. Jen se nehněvejte na mně, a můžeteli, tak mi zatím nějaký zlatý zapujčte.

S největší úctou Vaše služebnice

1822[554.    Božena Němcová v. r.

Předchozí   Následující