Ke článku Dra Jana Zítka v Č. L. XV. dovoluji si dodati: Na Hlu-bocku lid jest přesvědčen, že můrou stane se dítko, jehož matka v době šestinedělí vyšla při zvonění poledne ze světnice ven. (Zliv.) — Proti můře výborným prostředkem jest můří noha, plavuň obecná. Tato ve velikém množství natrhaná dává se před stavení, kam můra chodí a ta se do ní zamotá tak, že podruhé domu takovému se vyhne. (Zliv, Můra chodí také na zvířata. V Černici u Krumlova hospodáři chodila můra na koně. Byli vždy ráno spocení, nežrali a měli hřívu zapletenou. Když hřívu prohlédli, nalezli v ní plevu. To byla můra, jak zkušený dědoušek vysvětlil. Poradil hospodáři, aby koně dobře pozoroval, a až se začne potiti, aby mú přehodil sekeru přes hlavu, že se můry zbaví. Opravdu od té doby měl hospodář pokoj. — Ve Zlivi chodila hospodáři můra na koně. Také tito byli vždy velmi spocení a měli hřívu zapletenou. Tu poradil kdosi hospodáři, aby dobrý pozor dával ve stáji, připravil si ke dveřím špalek a sekeru a co o půl noci poleze dírou ve dveřích, aby přeťal. Hospodář poslechl a tu viděl, že o půl noci souká se dveřmi stéblo slámy. Rychle popadl sekeru a ťal. Zůstal však ve stáji do rána a ráno, když se rozednilo, nalezl přeťatou ženu-můru, jejíž jedna polovice byla ve stáji a druhá přede dveřmi na dvoře. Od té doby měl od můry pokoj.

Upozorňujeme a pro paměť budoucí zaznamenáváme zdařilý pokus pí. Józy Krátké, znázorniti v sálech Žofínského ostrova moderní zařízení kuchyně a k tomu připojiti obraz kuchyně lidové i ku-chařství staročeského. Výstava kuchařství a hostinství velkorestaurace Žo-fínské přilákala hojné obecenstvo a pobavila i poučila, ve dnech 18. až 22. prosince 1906. Programu Českého Lidu netýká se referát o vkusných podnosech, o postupu úpravy jídel, ukázky ozdobných mis, jídelních lístků, dodavatelů velkorestaurace Žofínské atd. Za to zajímaly jednak obrazy, jednak znázornění lidové i měšťanské kuchyně ze XVI. stol., měšťanské kuchyně ze XVII. a XVIII. stol., kuchyně vojenského tábora ze XVI. stol., znázornění hodokvasů panských i měšťanských věrně podle starých originálů. Neméně poutalo názvosloví jídel a pečiva u lidu (československého při výročních slavnostech a zábavách i při rodinných svátcích.

Podle pravdy, jak přiznává úhledně vypravená knížka »Katalog výstavy . . .< tato část výstavy byla založena na materiálu, sebraném a zpracovaném v >Českém Lidu« a přísluší zásluha jednak p. Theod. Wipple-royi, akad. malíři K. Štapfrovi a V. Zářeckému, že uměli šfastně na pro-