1612 na ponížené toho vyhledávání J.. M. uroz. pana Eustachia BettengeL z Najenperku, vrchnosti naší dědičné, abychom z toho ¦prodlauženého vězení šatlavního, obvinění z pádu a autěku na grunty J. M, urozeného; pana Fridricha staršího z Oppersdorfu propuštěni býti mohli. Zavazujeme se nemstíti a nijak neškoditi, vždy se dostaviti pod hrdlem ztracení Actum feria 5. die 6. Septembris.*

Často dočítáme se mnohých zajímavostí, drobností, narážek a přípisků v rozmanitých spisech tištěných i v rukopisech, jak otištěných, tak i neotištěnýcb, jež z pravidla ujdou pozornosti, ač obsahují zhusta velmi mnoho, co jest srozumitelno arci právě jen odborníku. Mají-li však nabýti pravého významu v literatuře odborné, jest třeba ukázati jej a neotiskovati jich bez poznámek a vysvětlivek, neboť jinak klesají na pouhou snůšku výpisků; takové byť i byly uveřejněny, zapadají obyčejně po druhé mezi drobnostmi nebo ve směsi, kde si jich nikdo nevšimne. Proto jsem se odhodlal shrnouti je, oceniti a podati veřejnosti, aby jich mohlo býti užíváno při dalším studiu našeho zvykosloví. Zají-mavo jest, že dosavadní poznatky naše značně se posunují do minulosti .většinou těchto příspěvků.

Přibík, mnich řádu cistercienského v klášteře vyšebrodském, současník Husův a pilný pracovník literární, měl zvyk přičiňovati všelijaké přípisky do rukopisů, jež přepisoval; nejzajímavější jest tento: »Nehněvaj sě, ať sě konopie urodie!« Že věta ona nehodila se patrným smyslem světským do knihy náboženské, jest jisto, avšak též omluvitelno u Přibíka, který se nerozpakoval vepsati hanlivé písně na Wiklifovce a píseň čistě

Jan Soukup.