světskou: >Otep mirrhy ...» do rukopisu ě. 42 (Gantus liturgiei z roku 1410).*) Ať se v ní tají vzpomínka na veselé mládí v rodné osadě, nebo ať jest zachycena z pozorování života vesničanů v okolí kláštera, vždy stejně jest významná a zajímavá. Hořejší slova: »Nehněvaj sě, ať sě konopie urodieN nejsou nic jiného po našem zdání, než smiřovačka na konci masopustu, vyzvání k tanci, vyslovené patrně milencem, aby dívka zbožňovaná zanechala hněvu a dala se s ním v rej taneční. Slova ona mohla vytrysknouti jen z obyčeje prastarého a hluboko zakořeněného, který trvá podnes, jak ukážeme dále.

Téhož obyčeje týká se i narážka v rozprávce ze stol. XV. o mladičké, urozené paní Saloméné a starším i nehodném muži jejím. V čas masopustníeh kratochvílí přihodilo se »té pěkné paní, když měla najveselejší býti a tu chvíli ten potvorník mluviti s ní nechtěl a tomu jest nerozuměti jinak, nežli z té příčiny jediné, aby ji na ten čas prázden byl, aby se jí odbněval a toho nečinil, což lidé lidem činí o masopustě mladí i staří, neb tehdáž lidé rádi k konopiem podvorávají. Tu jest ten potvorný padúch, jiného jí nemoha k žalosti učinili, s jinými tancoval a vesel byl a s ní nemluvil.***) Nehodný muž onen úmyslně nevšímal si ženy, aby se jí vymstil a hněvaje se na ni, vysmekl se tou záminkou z obvyklé a všeobecné povinnosti taneční, jíž byl vázán manželce; ale s jinými se radoval a tancoval.

Zmínka, že mladí i staří o masopustě »rádi k konopiem podvorávají«i jest ovšem již nyní srozumitelnější; znamená, že lidé v ten čas tančíce, rádi vyskakují pro vyšší vzrůst lnu.***) Přípisek Přibíkův váže se s ní ve vnitřní shodě tak překvapující, že věru nedovedli bychom si pomysliti, že by paní Salomena byla usilovala obměkčiti manžela jinak než slovy: »Nehněvaj sě, ať sě konopie urodieU

V obou cítíme patrný ohlas téhož pověrečného obyčeje, což uznává i Zíbrt v poznámce na str. 457, otiskuje onu rozprávku masopustní: Narážka na zábavu masopustní: Konopičky, Konopickou. Skok v tanci — jak vysoko, tak vysoko len a konopě poroste, když se v ten čas pole orá.

Obsah onoho obyčeje pověrečného nalezli jsme v Kalendáři Partli-ciově z r. 1617 při únoru; »toho měsíce sedláci mají své pranostiky a naučení tato: 2. Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší nežli prvé, a len se obrodí; ženy vejše skákati budou.«f)

Podobně usuzuje i Pranostika selská přetištěná r. 1710 ze skladby starší: »Len a konopě pěkně se obrodí, ženy skákat vejš budou, to staří praví, v outerý ten právě masopustní . . .«ff)