Předchozí 0216 Následující
str. 213

Stejně prorokuje Sedlská pranostika vytištěná počátkem stol. XIX. v Jindřichově Hradci: »Svítí-li slunce na den hromnic jasně, sněhové větší budou, věz neomylně. Len a konopě pěkně se urodí. Ženy skákat vejš budou, to staří praví. V outerý tu právě masopustní, všech anjelů slavnost tu činí.«*)

Táž pověra udržuje se po celé století XVIII. a trvá i potom až na naši dobu, jak dokazuje literatura zvykoslovná, z níž podáme ukázky aspoň některé. Hanuš poznamenává, že na konci masopustu v Čechách scházejí se vesničané večer v hospodě, kde při tanci co možná nejvýš vyskakují . . . a. domnívají se, že se jim len, obilí a zelí toho roku uvedou, čím více a výše skáčí na ten den.**) Zajímavá jest i zmínka jeho o voračkách na Klatovsku. Přistrojí muže v medvěda, obalivše jej dlouhou slámou žitnou a pšeničnou; na hlavě má vysokou čepici kuželovitou. Hospodyně tancujíce s ním, přejí si, aby tráva a obilí vyrostly nad výšku tohoto muže.

B. Němcová píše podobně při počátku voraček ve Stráži na Do-mažlicku. Bárta potkav Markytku u hospody v neděli masopustní, hned spustil: >No —¦ — tentononc — kmotra, musíme si také zatančit spolu. Ty abys měla dlouhý len, a mně aby se žíly pod koleny nezkrátily. «***) » Třetí den ráno chlapci chodili po vesnici; přestrojovali se všelijak, škádlili kde koho, a každá stará babka, kterou napadli, musila s nimi skákat. »Hodně vysoko, hať je dluhé konopí!« volali, vyhoupnuvše každou do výše.Dejte šišku na špičku...* až hospodyně jim vetkla dlouhou šišku usmaženou na rožeň. Chlapci chytali y ty dni i baby do kola a skákajíce s nimi a pozdvihujíce je do vysoká volali: aby vysoké konopí bylo;ff)

To se tak říká v Čechách, »jak dívky o masopustní dni skáčou, tak vysoký jim vzroste len,«j"j"f) nebo »jak vysoko holka o masopustě skáče, tak vysoký bude mít len.«f*) Na Hořieku vztahují to na obé pohlaví, tvrdíce, že na konec masopustu »jak vysoko děvče, mladík skáče v tyto dni, tak vysoko vyroste len.«ff*) Dle Krolmusa koncem masopustu na Kralohradecku »matky též tančejí, čím vejš vyskočí, tím prý větší len vyroste, místem ječmen a j. plodiny.«fff*) Vůbec leckde lze pozorovati, že i pověra mění


*) Str. 17. Vydání toto jest již chatrnější přetisk, pokud jde o slova i interpunkci.
**) Hanuš I. J.: Bájeslovný kalendář. Str. 80. Výklad jeho, že "skokem v tanci napodobují „povýšení běhu slunečného na jaře", prostě uvádíme, nepřikládajíce mu váhy. ***) Němcové B. Sebrané spisy. Sv. II. 255. Karla (Vyd. Koberovo.)
t) Tamže, str. 258.
tt) Vřadil jsem tuto obchůzku s rožněm, kterou B. Němcová přidává na srovnanou se slovenskou, protože chci ji vybaviti ze zapomenuti a pohnouti sběratele, aby po ní pátrali. Cas. C. Musea 1859. Obrazy ze života Slovenského. Str. 517, pozn. 1.
ttť Čas. C. Mus. 1853. Houška J. V.: Pověry národní v Cechách. Str. 492. t") Efbea K. J.: Prostonárodní české pisně a říkadla. Vyd. II. 55. tt ) Národopisný sborník okresu hořického. V Hořicích 1895, str. 197. ttt*) Český Lid XIII. 414. Zíbrt C: V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého.

Předchozí   Následující