Dorota Jinová Pacovská.

31. Dorota Jinová (Pacovská) teší paní Zuzanu Černínovou z Chudenic nad utrpěnou škodou od nepřítele, sděluje jí o hospodářství a čeládce, že máslo do Tábora přivezla a pro čeleď jedno slepé tele zabiti dala a krupici a kroupy dělati nechala, pak že pivo a sůl vydala, konečně oznamuje, že pan Doupovec zemřel a paní Ježovská že psaní posílá. Psáno v Táboře, 1. června 1645. V. Mti urozená paní, paní mně milostivá, V. Mti m. p. milej všemohoucí pánbu račiž sám V. Mti pozdraviti, já vím, že to všecko V. Mti z velikýho hoře přichází. V. Mti rn. p. nic si tak neračte v hoře bráti, milej pánbu ráčí tu škodu všecku bohatě vynahraditi v času svýho božského požehnání. V. Mti m. p. račte se tak uhořekovati a utrápiti! V. Mti m. p. pro pána Boha neračte si tak toho všeho v hoře bráti. V. Mti m. p. já taky každičkej tejden domů dohlídám, nerada bych, aby V. Mti nejmenší věc minula, ráda všecko opatřím podle svý možnosti nejvyšší. V. Mti má pí. aby mi bylo možný, srdečně bych ráda doma byla, než by mi dal velikou věc, nebo je to bídná moje pouť, je pravda, nejdu pěšky jen do Měšic, odtud nás sedlák až domů veze, nemohu choditi, k tomu sem zadušlivá nad míru a k tomu na cestě div strachy neumřu. Dokud se domů nedopravím, nic bídnějšího nad žensky pohlaví na světě není; sice z milosti boží abych to šťastně říci mohla, milej pánbu mě sem i tam šťastně provázeti ráčí, budeli se milému pánu Bohu líbiti, taky v tento tejden se domů vypravím. Všudy sem jim poručila, aby zelí sázeli, máme chvála milymu pánu Bohu čistý hlavatice nebo čistý vláhy připadají, asi polovic u každýho dvora budem zelíčka sázeti, potom dáleji ostatek po svaty Trojici učinily holičky přece škodu na zahradě u nás a na konopíeh i leních; vůle boží ve všem se stala. Vobilíčko jinší jest všecko přemilý, u Chustnice Markyta povídá, že je čistý vaření lení konopě sázení všelijaký —¦ milej panbu žádnýho hladem umořiti neráčil, svy přemocný ruky i takyť nás všecky živiti ráčí podle svý všemohoucnosti. V. Mti má pí. t sobotu přivezla sem sebou do Tábora dvě tuny másla, obě z Radenína a ještě dvě hroudy včele též sem je složila, vzala sem od nich másla tři libry na čeleď a na nás všecky již mám sedům tun plnejch v Táboře másla, vusmý tuně za půlštvrté hroudy, v Radeníně v sobotu též sem jednu hroudu do prázný tuny založila. Ghustnická šafářka v pátek na pátej sejr tloukla, máslo skládá v Ghustnici, tento tejden nahlédnu do Chustnice. V. Mti má pí. jedno tele bylo v Chustnici slepý, tři neděle, žádnej ho nechtěl koupiti, dala sem je zabiti a čeledi sem je totiž na Ghustnici a v Radeníně na ty svátky dala; též V. Mti oznamuji, ve dvoře Lhotě jeden mladej volek zlámal nohu na trý v lesích, musila sem ho dáti dobiti, maso sem rozsekala do dvoiů na čeleď, nebo na jinší se