v prach vyjde a tak na váhu nepřijde, eo v klubkách kořápek bylo vnitř, aneb co se líbilo, každej zná, doma si zváží, nežli vije, dřív odváží, tu zas je insuriruješ, křivě haníš a plundruješ. Samo svaté písmo ueí, kdo nepracuje, tak cvičí, aby nejed, jsou povinni děti, manželka i jiní živiti se napomáhat a ne v zahálce se chovat. Že manželé jsou někteří, kteří přej na to nevrazí, aby za stavem sedaly manželky jejich dělaly, činí to moudře velice a prozřetedlně vysoce, by spanilý, krásny, jsouce, těžký životy nesouce, tím sobě neublížily a v svém zdraví ne-stížily. Moha příst neb cívky soukat, kaši vařit, na ni foukat, odkad ta jejich upřímnost má se jim vážiti za cnost než za pejchu, jsou z žebra jich, toť mají pro se bodnej štich, skrz tu lásku jsou hodnější, by chodili nejpřednější před ženami, neb dílo jich manželky perou v rukouch svých.

Svíčníkáři. Než se v řemeslo vpravíme, co peněz vynaložíme, jestli z počátku řemesla dluh není, jsme co bez vesla, zřídka jest jeden nalezen, aby nebyl s dluhem vězen. Když není medu dostatek, naše zboží a náš statek který jest, neb hynou včaly buď že se rojit začaly, že na ně přišly dešťové, přeháňky aneb větrové, aneb tuhé zimy byly, aneb pastvy suché měly, aneb na zimu opatřeny nebyly stravou, šetřeny, že jsou se vyjedly z všeho, vyšly z užitku našeho, tu my sedíme na suchu, spíme, co na jednom uchu, neb vosk poplatcí vejšejíc, sedáme jistě tížejíc, že díla mít nemůžeme, kterak sobě spomůžeme. K tomu když chleba drahota a potrav není lačnota, přichází rozličný daně, khop-štejr, contribucí, berně. Děti nejsou přioditi, pro nahotu ven choditi nesmí, žena oškubaná, jako lípa otrhaná, nouze doma a dvě v poli, když pak s tebou všichni stolí, málo jim dáš, chtějí mít víc, otec by jed, omoč si, matka na místě omáčky pouští jako hrách slzičky. K tomu tvojí věřitelé, kteří jsou byli přátelé, místo trunku upomínat budou, přísně napomínat, nebudou-li zaplaceni, že právo své má vězení, vše jídlo v jed se obrátí, přistupuje lítost k srdci, to div nepukne bolestí, nesnesitedlnou žalostí. Jestli pak jest vosk lačnější, též také dílo hojnější, svěří se na velké kusy jako letívají husy za houserem pěkně řadou, tak se jistě neseberou, nýbrž tak se nuzně platí, že mužem nad tím splakati. Leccos vystrčí v penězích, časem obvyknem na sejřích, na másle, pivě, obilí, abychme jen odbiti byli. Časem trhy a jarmarky chybí i vosku frejmarky, časem dílo se nezdaří, časem i člověk pohoří, jindy čeleď je pokazí, tak přicházíme do zkázy. Zatím věřitel dokročí, termín placení vykročí, my vosk projedíe, propijíc, díl na šatech protrhajíc, do jiného handlu v dro-bích, ňáký grunt za to spůsobíe, naděje s užitkem chybí, lapáme v povětří ryby. Na exekuci nechce přestat, nýbrž věřitel bude stát na svém by podle zapsání byl ctně konlentirovaný. Jestliže se tak nestane a on peněz nedostane, vězení tvůj byt jistej jest, aniž bude ohled na čest, dá tě právně obesílati, s křikem bude plundrovali a to důtklivými slovy, že již on dávný čas hoví, že pěkně lžem, když nám věří však od nás že se nedrží slovo, k tomu daná víra, že jest v ní tak díra, že by skrz ni velbloud prošel, přáli bychom, aby ušel. On od svého neupustí práva,