procesu nepustí, vol neb nevol do arrestu svícníkáři dí do trestu. Skrz ten příklad všichni jiní, jsouce k tomu posilněni, každý svůj dluh upo-míná a prošlý čas připomíná, jednostejné vezme strejce, jako onen kráčejíce. My chceme-li si spomoci, z arestu téhož pomoci, poslední kus, kde co máme, za polovici peněz dáme, tak si světlí posloužíme a skrze ně zasloužíme, že ve tmách sedět musíme, více se nehonosíme, že každému prodáváme světlo, nebo ho nemáme, rekviem po tmě zpívají, nám se k tomu vysmívají.

Sprosták. Pravda, že nic tak stálého v světě není, tak jistého, aby to nemělo změny trpět, nějaké proměny, a když kyne malé štěstí, nešlo ouhrnkem neštěstí. Může se stát, jak se píše, nad to též odpověď tiše dát, kdyby tak všemu diskursu přednesenému, byli by politování hodni svého litování. Než když co jiní voskaři neehodějí co sloupkaři, než jako handlíři, kupci, aneb kavalíři, skvostnosl v jídle, též i v pití a lahůdky chtějí .míti, marně proutratit více, nežli vyzejskají ruce. K tomu se drži traktaeí náčiní, ty mnoho brzy stanou, v jiném sebe vidět domě a na sebe hledět, že jako v tisících jeden neskrovně mažeme medem, ikarovským vozem jedem, až na zem padnouc dojedem, že vostanem čtvrmo ležet, nemůžem jít, méněj běžet. Ježto o tom dobře vím, i to samé vůbec povím, ty příčiny přednesené s dobrým rozumem smíšené nejsou, by příčinou byly jich zkázy a je hubily, neb na liberce jedné vosku vejdělku mají tu částku, že tolik co za ni dají, tolik zisku zase mají. Jestli chybí polovicí, jistou mají i s třeticí, lačná příze jim pomáhá, terpentin, ten dopomáhá, voharky k tomu jak nejvíc, že si nemohou stejskat nic. Však pro dotknuté příčiny jejich můž býti skončení drobet smutné, ale ne tak, jak jest je zpíval onen pták, který jinač zpívá ústy avšak má vejdělek čistý, že ho není co litovat, kdy chce vejdělek pracovat. Netřeba mu po tmě sedět, když nepije že můž hledět; pročež nad ním outrpnosti nemám pro řeč prázdnou cností.

Málo mluv. Obojetná, lstivá sprostnost, v převrácených slovích máš cnost, na díle slovy lituješ, na díle pícháš, ale kuješ, máš outrpnost co krokodil lítosti, vejdělku podíl. Bez terpentýnu přísady, aby sloupky ušly vady i svíce, nějakej se díl musí dát, ale jest omyl, aby se ho tulik dalo v jedno špatné, nuzné dílo, že by vynes za vosk váhu, mluv k čtvrt loktu a ne k sáhu. Ani z jedné libry vosku možná jest takovou částku díla vzdělat, jako ze drouch, hlomečským prachem hodnés bouch. Nejsou tak lidé sprostáci, buď sedláci, zvlášť měšťáci, aby toho neseznali, na váhy světla nebrali. Kdyby neměli vejdělku a nějakého přídělku, proč by chtěli řemeslo vést, kdyby neměli s ziskem čest? Že do škod často přichází, někdy i v arresty vchází, to života roztopašnost nečiní, panketův skvostnost, nýbrž, že jim jak jarmarky, tak jiné chybí frejmarky, nepodaří se osení, na něž náklady vedeny byly z řemesla. Chmelnice chybí-li jim, nejsouc vinice, aby jim vynahradily, co jsou zkázou potratili, sedí bez světla neznámí jiným, sobě nejlíp známi, co jsou byli, že nejsou víc, co měli, že nemají nic.