M y d 1 á ř i. Když ourod obilných není, schází dobytka krmení, aneb když dobytek hyne, tu loj i řemeslo mine. Když vojna jest, tučný jde ven, tím my pak nejtíž hynem, když řezník sám nic být nemůž, ani nám jak spomoci můž, když Němcův nejdou handlové, nepřivážejí loj landtové, neb my nejsme založeni, vlastní ani vydluženi, penze nejsou, credit při nás není, přes pole smutný čas jest jít a tepřiv ho hledat, na dluh nechce nic žádný dát. Tu jsme mydláři ubozí, ani své, ani též cizí nemaje, rovní mlynáři, bez vody, veřejní lháři, neodpouští se nám brně, starý gesty, nový daně, sousedská jha přece snášet musíme, nechcem-li slyšet: užitku ten nemá míti, kdo nechce jhem rovný býti. Než se v řemeslo vpravíme, jestli se nepřiženíme, mnoho kotly, kádě, stoky stojí, verštat, kusy taky, mistrovský příjem, svačina, várka první jest příčina, jestli že se nepodaří, vandruj spátkem, hospodáři. Tu již do dluhů vlezeme,

6. Část „bratrského sboru" (nyní palirna) v Ivančicích.