brzy sobě vyloužíme, ať trh, jarmark se nezdaří, neb komu se dílo svěří, on nám nezdrží paroli, chodíme brzy o holi. Přijde-li k tomu drahota, anebo neštěstí, slota trefí, že k obrání přijdem, neb skrz oheň zkázy dojdem, když jest dítek půl mandele a v maštali není tele, zakládáme se z cizího, sami nic nemáme svýho. K tomu v podružsiví bydlíme, na hoho nejprv" haníme, nevíme, trefí se nemoc, k ničemuž nemáme pomoc, pod uši v dluzích vězíme, potom v arrestu sedíme. Pro těžkost železných časův polonazí děti klasův za ženci v polích hledají, ať dost málo co shledají. Co vymlátíme, prodáme, tak v potu práci hledáme chléb vezdejší; zpívající chválíme babu mluvící: »Ach můj milý věčný Bože, čím dáleji vždycky hůře!«

Sp rostak, Aj, ti se exkusirují a zlým časům připisují nynějším svý nedostatky, že přichází i o statky skrz ně, ježto živnost mají, že se jim nevyrovnají jiní. Kdyby pozor dali, lepej na řemeslo dbali vědouc, že kadoltův žádných, postranních a nepořádných nemohou na sebe míti, nýbrž jejich mejdlo míti musí bohatý i chudý po městech, městečkách všudy. Jim se nikdá nešacuje, po čem se má dát, tapuje, nechť draze, nechť lacno koupí, jak učení, tak i hloupí chtějí-li bílé šaty mít, musí dle jich vůle koupit. Čím kdo chodí čistotnějí, zvláště velkých dvořích ctněji, tím ho více mít musejí, za ně sedláci prosejí, bez něho srazit fousy, lázeň mít a loj mít, vlasy nemohou, též být bez svíček pán, měšťan, též i sedláček o trzích a o jarmarcích, zvláště kteří jsou při svátcích, tolik díla nepřivezou, by truhlu nevezli prázdnou. Ne suchý nežli syrový za penze dají hotový, nic nepočkají žádnému přespolnímu neb známému s penězi na okamžení bez mnohých outrat, soužení, svíčky co škrkavky mají, víc knotu nežli loje dají, z libry loje za dvě strží buď v městě, do zámku, tvrzi, vše jim jde od ruky co květ, ještě naříkají na svět, který jim to nejpěknější dává štěstí, nejvzácnější, však že oni s ním plejt znají, všudy se viděti dají v šatech, v jídlech též i v pití co mohou lepšího míti, vše před jinými pokoupí při hrách, muzikách za sloupy nestojí, pěkné rybičky kde jen se vyskytnou, ptáčky, lahůdky, vzácné ovoce, jich manželek plné ruce plné kapsy jsou mandličkův, skořice i též perničkův, nad jiné vystrojenější, v nových módách šňořenější, po pangetích a po svatbách, po ženských hodech, všudy chtějí býti první, do tance jim nohy brní. Šátek za dukát, za tolar má mládenec, když má kollár. Skrz svou zacházejí hubu, to jím činí ve všem chybu.

M a 1 o m 1 u v. Jistě vinšoval bych tobě, abysi vymluvil sobě jedenkrát, co na tě sluší, by ti namydlili uši tak, až bysi pamatoval, koho jsi jak, proč pomlouval. Prodej, začkolivěc můžeš, ať si v živnosti spomůžeš, jen dej spravedlivou míru, nečiň ve svém svědomí díra, zač kdo koupí, by zas za to prodal, bylo stříbro, zlato, to žádný práva neučí, než mít vejdělek poroučí. Jináčej by comercia nemohly stát negotia. Když se na várku mydlářskou, zvlášt když chce mít mistrovskou, mejdlo, sůl, popel pováží, dříví, šteloviny sváží, potřeby a všechna práce — zviášt když potřebují rádce — že se všechna várka zkazí, trh, jarmark se neppdaří, kdo na dluh vzal, nezaplatí, on nesmějíc naláti, dlouho musí upomínat,