str. 250
* O hadu ^hospodáři* a žábě »hospodyni*. V každém >stáji« (stavení) je had >hospodář« a pod prahem žába >hospodyně«. Kdyby, někdo hada zabil, umře do roka hospodář. Zabije-li někdo žábu, uniře do roka hospodyně. (Hory Matky Boží u Sušice.) »U Kuthanů pozorovali dlouhou dobu, že se krávě ztrácí mlíko. Tak hult po dvě noci číhali, a nemohli nic vyčíhat. Až třetí noc, dyž byli v maštali, vylezl had se zlatou korunkou, korunku si sundal a šel krávu cucat. V tom jeden z nich skočil a holí toho hada zabil. Scháněli se po tej korunce, ale ta zmizela. Taky hult do roka hospodář umřel." (Lešišov u Sušice.)
V. Rataj.
* Svatební pověra. Roku 1882 slavila se v Dymokurech svatba. Před kostelem očekávala novomanžely zhrzená milenka s křiklavým dokladem své bývalé známosti se ženichem, házela přes novomanžele, když vyšli z kostela, hroudy z hrobu šestinedělky. To má v zápětí, že novomanželé jsou po celý život svůj nešťastni, že v manželství jsou různice a sváry na denním pořádku. Pří tom přihodila se zhrzené milence nehoda, že jednou hroudou uhodila svého bývalého miláčka a umazala mu bělostně vyžehlený límec u košile. Zdaž tato svatební pověra se osvědčila, o tom historie nic dalšího nepovídá. J. Hojsák.
* Svatební říkání s Podřipska. (Lidský dokument.) Tak jako jako dyž sem byl mladej, tak sem si jako jako vyvolil, že budu zahradníkem. No, a jako jako pěstoval sem bylinu a ta měla sedům kvítku. Jako jako ty dva první kvítky, to byli jako jako dva hoši; jako jako uschly, uvadly, umřely. Jako jako ten třetí kvítek, to je jako jako Šulcka; ta je provdaná, a jako a jako už vadne, vadne. Jako jako ten štvrtej kvítek, to je jako jako nevěsta, květe, květe, je vobrácenej ke sluníčku. Ten pátej kvítek, ten se jako jako nevydařil, to je jako jako Nanka ve Velký Vsi za vošlapek, za vošlapek. Ten šestej kvítek, to je jako jako Rezka, povad, uschnul. Ten sedmej kvítek je jako jako Mařena, družička; to eště nevím co bude; má jako jako mládence, je jako jako chytrej, předchází ¦ si mě, chce bejt zetěm. (Říkal Alojs Svoboda ze Dřínová, jediný pamětník našich svateb.) Fr. Homolka.
* Kočky krále Šalamouna. (Lidová vyprávěnka ze Slovácka.) Byl jsem na pohřbu svého strýce ve Stavěšicích. Při hostině po pohřbu mluvilo se o všeličems. Jeden stařík dal shromážděným hádanku : >Co myslíte, že je mocnější učenost lebo (nebo) přirozenost?* Jedni byli pro učenost, jiní pro přirozenost. Dědek sám tvrdil, že přirozenost jest mocnější nežli učenost a dokládal to tímto příkladem : »Tož poslúchejte ! .. . Král Šalamún měl tři kočky. Ty byly tak vycvičený, že mu dycky při večeři držely svíčky. Šalamún chtěl taky vědět, co je mocnější, esli přirozenost lebo učenost. Proto poručil svýmu sluhovi, aby, až kočky při večeři opět budu držet svíčky, púsčal kočkám před očima myši: jednu za druhů. A když první myš pustil, kočky enom mžikly, když druhů pustil, tož sebú trhly a jak třetí myš pustil, tož už to nemohly vydržet, ale pleskly se svíčkama a utékaly za myšama. Vidíte teda, že přirozenost jest mocnější než učenost." Posluchači všichni mu přisvědčili.
František Viktorin.
|
|
