Rokycanské zábavy ve století XVI.

Roku 1576 v neděli po sv. Jiljí se v Rokycanech v plném obecním sebrání »stalo připomenutí o sneseních obecních prvějších, jako o hře, dlouhém nočním seděni, o tancích nenáležitých, o hudcích a pí-skaěích.«

Roku 1578 v outerej svaté Máří Magdaleny, v plné obci usneseno, »hry a tance aby se vůbec nedály«. Téhož roku v neděli po sv. Lukáši »různí artykulové publikováni* a mezi těmi »her, tanců, aby se nedopouštělo, ani žádného sedání od čeledi přístavní. Panu rychtáři jest o tom poručeno, kdo by se prohřešil, toho aby do šatlavy vzal.«

Roku 1579 v neděli po sv. Jeronýmu zase »obec zastavena, a níž psaní artikulové traktování: (Mezi nimi též): 10. Tance zbyteční. 11. Hry, zvláště mladších, se zapovídají.* Nu ano, radním pánům se zdály tance již zbytečnými. Mnohému z nich snad již nohy nechtěly sloužiti! Hry .však přece sami docela se odříci nemohli, jak uvidíme. Proto je zakazo-.vali »zvláště« —mladým! Tito však bývali vždycky neposluchové. Museli a musí ovšem pak za to trpěti. Poučná o tom historie zapsána je ve starých Rokycanskýcb knihách městských r. 1578. Na vysvětlenou budiž podotknuto, že tehda byl masopust velmi krátký. Končil již 12. února.

Čteme: »Špalda s Žákovým synem. Šimonovi Špaldovi a Janovi Žákovýmu synu dáno vstoupení do radní síně. Do kteréhož Špalda ztě-.žoval, že tento outerej jminulej při veselí Ambrože Kaliny, po vodjití panuov radních, nejsa na též veselí pozván, v tance jse bez voděvu dal a přes poručení pana primasa jse nemírně častokráte na zlehčení a překážku jinejm nepoctivě točil. A jsa od kantora školního nejprve bratrsky napomínán, aby na se voděv vzal a poctivě tancujíc, aby jse netočil, na to za odpověď dal, aby mu žádnej nerozkazoval. Nad jehožto nepříjemném tancováním a točením když se jiní mládenci horšili, byl jest od Špaldy jako od správce téhož veselí, napomínán, poněvadž pana primasa obzvláštní poručení o tom, aby jse točiti žádnému nedopustil, aby toho přestal. On že jest přes to napomenutí přece jse točil a jinejm v tanci překážel. Čehož nemoha déleji trpěti, jeho jest napomenul, aby jse netočil, neb kdyby poručení pana primasa chtěl rušili a jinejm překážku činiti, že by nebyl hoden mezi nimi v rathouze bejti. Kteréhožto ujetí pan rychtář uslyševší mezi ně jest šel a je k pokoji napomenul, a v jeho přítomnosti, jakž pan rychtář o tom zprávu v radě činil (Žák) Špaldovi šelmův nadal a že jakž z hurvy syn klama, aby nebyl hoden mezi nimi bejti. — K čemuž Jan Žákovy (krejčí pyšnej) se přiznal. — Jest nalezeno: Poněvadž svývolně poručení pana primasa jse zpíčil a na zhoršení a překážku jinejm, neuctivě tancujíc, jse točil, též- neušanoval ouřadu pana rychtáře a Špaldovi nadal, aby jse u vězení postavil a pan rychtář aby ho za vobě noze (nohy) vsaditi poručil, a bez vůle pármov z vězení nepropouštěl. V první pátek v postě, acta in senátu.*