Ale nepomohlo toto exemplární potrestání. Proto v pátek po sv. Pryšce r. 1588 P. rychtáři poručeno, aby po domích šenkovních šel a zapověděl .tance a užívání všelijakých hudeb a pití, zvláště času nešporního.

Tato živá Nemesis města brzy dopadla vinníka Neboť: >V pondělí po sv. Trojici Janovi Stejskalovi přižehráno, že jest včerejšího dne, v kázání nešporní, tance, hudby dopustil a vejslraha mu dána, stane-li se to u něho víceji, že dostatečně ztrestán bude.«

Rok na to citován před soudnou stolici Rokycanského úřadu zase jiný vinník. Stojí o něm zapsáno: >V pátek sv. Školastyky rychtář, Václav Šimonu, obeslavši Víta Ženíška, do něho sobě stěžoval, kterak v outerý jminulý, přišedše do domu jeho a vida, že mimo náležitost hudba i tance u nich se provozují, to přetrhnouti, a některé spurné do vězení šatlavního bráti chtěl, on (Zeníšek), jakožto hospodář, maje mu nápomocen býti, přílišně a na vzdory na něj se před lidmi nutkal a pokoje spůsobiti bránil. Vít Ženíšek v spisu dal odpověď. Rychtář aby ve dvou nedělích repliku dal.« Konec toho není znám. *>. .

Strojení se za maškary, nebo přestrojování do cizích šatů v masopustě se také již ve věku XVI. provádělo, ale bývalo někdy a někde pronásledováno. V Rokycanech stal se takový případ v masopustě r. 1588. »Ve čtvrtek sv. Matěje. Mládenci aneb městští synkové někteří pro nepokojná chování u Marianny Valentové nočního času šatlavou trestáni. Škoda pak, že tu také přítomen jsa, na dceři její sukni roztrhl, k tomu trestání mládencům stejnému má jí dáti spraviti. Jan pak Knoflíček za vobě noze za kládu dán, neb to k tomu přistoupilo, že jest onehdejšího dne bíledně v ženských šatech po městě chodil.«

Gteme-li někdy mezi »Různými zprávami« různých listů, že zde i onde některá dáma byla přestrojena za muže, kroutíme nad tím hlavou. Hned se k tomu podotýká: Kam až ta emancipace vede! To zatím není nic nového pod sluncem. Takový příběh zaznamenán je v Rokycanech již r. 1588 také: »V pátek po sv. Markétě. Anna, pozůstalá vdova po nebožtíkovi Davidovi truhláři, provozuje proti Pánu Bohu a lidem chování, jakž se jest již několikráte toho dopustila, do mužských šatů převlíkala a dnes před pány vyslanými Švába proklínala. Šatlavou a v ní kládou za obě noze (nohy) ztrestána.«

Zákaz her byl sice roku 1588 v pondělí po sv. Trojici obnoven. Zněl: »Hry všechny: kostky, karty, v koule (kuželky) zapověděny.* Ale na p. Matěje Srnovce z Varvažova (který před tím pro mnohé kousky svévolné i v šatlavě si poseděl) a p. Tomáše Rabického, oba to radní pány, se proneslo, že sami se hry dopustili a při ní pohádali. Byli tedy na radnici povoláni a »dotazováni, co jest to za příčinu, že včerejšího dne v domu Tomáše Rabického, hrajíce flusa a kupecký, se řečí potkali a na se sáhli.« .Odepřeli tomu, aby na se sáhnouti měli. Toliko hravše kupecký po bílým penízi, něco se pohodli, však ne tak jak správa pánův dochází. I odloženo toho do týhodne.« Tím věc nadobro usnula.