Dorota Jinová Pacovská.

32. Dorota Jinová píše Zuzaně Černínové o hejtmanu Pacov-ském, o sázení zelí, šatstvu pro čeládku, o tlučení másla, o partajích nepřátelských a Petrovských, prosí o šaty pro děvečky a střevíce pro Jana Kulhavého; ovoce ze jest na mále. Psáno v Radeníně 13. června 1645. Vaší milosti urozená paní, paní mně milostivá! V. Mti posílám psaní od j. m. paní nejvyšší, poslal mi je pan Ježovskej do Radenína, nic nevím, jak je se dostalo ku panu Ježovskýmu, jistá věc, že je musel ňákej táborskej posel přinésti. Minutej tejden šel posel z Pacova, Navarů zeť, za její m. paní. Již byl blízko Soběslavi, obrali ho vojáci císařští až byli psaní pomačkali, přece žádnýho neodpečetili. Přiběhl zase spátkem do Tábora, aby mu hospodyně půjčila zlatýho. Čeleď souc v domě našem, zhlídla ho, pověděli to hetmanu, vižil ho tři dni, a to bylo daremný, že mohl bejti kde náleželo. Již ani nebyl u nás; šel-li tě zase, či nešel. Stále den jako den užralej ten hetman pacovskej nešť je co chce, přeceť ten turek nyní je potřebnej. Sám posílal ke mně o hla-vatici, abych mu jí něco dala, že jí nemají. Jen co sem jim semene dala, V. Mti m. p., až sobě nasadíme a nám co přebejvati bude, již tím musíme dáti. My chvála pánubohu všudy něco asi polovic máme sázeno zelí a vostatek; taky se postarám, aby bylo tento tejden dosázeno všudy u všech dvorů. Milej pánbu račiž toho všeho požehnati a k šťastnýmu zrostu dochovati. Na ty krajský lidi šaty já ušíti V. Mti dám i plátna pod ně dám na počívku. Pantalýzů pro pět osob v Radeníně mám, vostaly tam pod krovy, ostatek když se dostanu do Tábora, přivému ještě dva, poněvaě jich má bejti pro sedům lidí. Pane bože i s vojáky, což je lidé těžce vypravují, s těmi šanci též je velmi zle, ob tejden je dávati musíme. P. Vratislav uložil s vozi patnácte potahů, pěších třiceti, a to na plnej tejden, a tak s nimi zacházejí ve dne na šancích, v noci na rathouze je zavírají jako psy, ani jim do domův nedají. Jeden ze Křeče sedlák, ten Petrů, jak domů přišel, hned umřel. Pro postav sukna dnes do Pacova V. Mti pošli. Domů sem se dostala v sobotu, a tak tu vostanu, dokud nic tak slyšeti nebude. Křivková a Kačenka, hejduk můj Pavel, Jan Kulhávej, máslo v Táboře, ouředníkova žena nyní zůstávají. Ouředník jede dnes do Tábora strany tý vejpravy, posílám při něm do Tábora dvě tuny másla, jednu chustnickou, druhou radenínskou. V. Mti v pondělí po svaté trojici tloukli sme v Radeníně na tři sejry mlíka vzato vovčího, dvameeítma hrnců kravskýho, štrnácte hrnců máslo, vážilo padesáte devět liber, věrdunk je složený do tuny z toho másla, dvě libry k maštění beři V. Mti. Plátno já dám na ty počívky z Radenína. Dala sem ho bíliti pět kusů křečnýho, co nám nedokradli zlodějové v Radeníně. V. Mti m. p., nyní to dosti dobře přehlídnu, jak dojí šafářky a vovčáci, Radenínskej,