Pryzl, barva co je stojí, za groš práci dvojí, trojí připraví punčochy děvče i čtyry páry dost lehce, žena děti i děvečka, ať jest mizerná mladička, krumplovat, příst, vázat může nechajíc do valchy muže. Není, kdo by nevyzejskal chleba svého, zpíval, vejskal, při tom kontribuci z něho za měsíc dva český všeho dá. Za jedno přikopití ¦—na čež mohou dobře píti — jak které jest osm, devět krejcarův, devět i deset, v něm pět lotův vlny není. Tak mohou bejt zbohaceni, to tak budou naděláni, hustě, dobře vyváleni, že skrz ně ječmen projde, tím on chvály ještě dojde, že takový pár udělal v týhodni, dva, tři zadělal. Kdyby muž zanechal džbánku, žena po straně karhánku, mohli by penze zachovat, i též dědicům dochovat, zvláště na vlně jirchářské, příliš lačné, koželužské, kde peněz za polovici berou vlnu jako vlci pólo darmo; však, že lenost jejich jest polštář a ne cnost, pití oddáni jsou, hraní, nehledí své práce ranní, skrz to hynou, nemohou s nic býti, píti, spáti nic víc.

M a 1 o m 1 u v. Nic mně není divnějšího nad tebe, nejsprostnějšího, nejsouce v žádném učení, řemesle, kundšlu cvičený nic méně tupíš každého řemeslníka, muže ctného, neb ho kladeš za mrhače, opilce, anebo hráče, žádný tobě dobrý není, by snad byl dnes narozený. Jestli jich řemeslo snadné, lehce se činí a snadně, tím víc kadoltův postranních mají vůbec nepořádných, proto jich málo jest v ceších, sedí leckde po ořeších. Co lehké jest každej činí, ani má mistra v cvičení, tím se oni sežírají, že je jiní vyžírají, v obchodu jich; k tomu více — o nich vždy dobře míníce — při dvořích velcí páni, officiři jich, zemani buď hedbávné ne hamburské pronáší díla zámořské, doctores, licentiati, kněží i páni studenti, fraucimor stavu vyššího, ženské pohlaví městského stavu, ano i kuchařky nosí, děvky i šenkýřky. Punčochářské dílo samé jest sedlákům, selkám známé, ti nejvíce v škorněch, v botách, zřídka kdy chodí v punčochách a tak trží nejmíněji, živi jsou nejchudobněji, zvláště když vlna jest drahá, jejich řemeslo se zmáhá pro handlířův množství velké a prostředky všelijaké. Pakli jest vlna lačnější, peníze jsou hotovější, od možných se překupují a chudí se vykupují, že s kus chleba nemohou být a peníz mimo dluhy mít.

Barvíři. Co nás kterého učení, příjem slojí, vyučení, vandr třích let a mistrovství, upravení v hospodářství, darmo je to vypočítat, kotle, mandl darmo sčítat. Jestliže tkalci, šerkaři zle stojí, i též barvíři, když konopě a len chybí, jsme ve škodě bezpochyby. Okolní všichni sedláci, ženy, děvky i pacholci, že peněz na sukna málo, již se to v obyčej vzalo, v nebarvených šerkách chodí, my jak nejtíž hynem tady. Jsouce již počet větší nás, probarvíce tím horší čas. Kuchařky nosí krondrašky, pájky, děvky i kortišky, zřídka děvka — leč jest holka, že nemyslí na pacholka — šorc ponese aneb kaftan, neb otec plátěný župan, ve všech sobě pomáhají, a na sukno shledávají, za šerky, plátna se stydí, co jeden na druhém vidí, to chce mít, by měl kravici prodat kozu, jalovici. Plátna modré a zelené, žluté nebo červené, zřídka si dá kdo barviti neb jinak vyhotoviti. Činí peněz nedostatek mezi barvíři ten zmatek, pláten nových mandlování, leč kdo chce mít handlování s nimi, ten že při jarmárce