kopu, dvě, tři aneb více dá-li sobě přemandlovat, některý groš nelitovat bude, na to rok čekati, než ti dá zas mandlovati, budeš; co k barvám patřící přísady stojí, činící nemalé facit, co k tomu potřebné čeledě v domu chovat musíme, zvláštního koně, k mandlu zkušenýho, tovaryše vychovaný stravou, platem k zachování dobrého pořádku ctného, majestací nadaného. ¦'Zhusta vandrovní přichází, jakž se častěj nachází tovaryšův tři, čtyry, pět, častěj sedům, ošum, devět. Jim se musí dát, co jich jest, musíc mistr zachovat čest. Kde z řemesla kontribuci, nových daní repar-tici, kde všech v domě vychování, kde náklad na spravování, kde jha městského nesení, jemu za dosti činění? Jarmarkův nemáme žádných, |iným řemeslům podobných, až když do barvy přinesou, až vyplatí a odnesou, čekat musíme; to v létě, v zimě sedíme co v kvělě, až zase šeliky zhaehlojí, spředou a tkalci zosnují, udělají a sedláci od nich vyplatí, dvořáci, třepřiv co čihař na ptáka čekáme selku, sedláka. Kdo ji, jeho dřív dostane, ten dříve mzdy své dosáhne, odkud co v sukni sedláci chodí, děvky a pacholci, den ode dne nový daně, verbuňky i na ně berně, noví krojové přichází, šperky na jevo vychází. Sedlák nestačí na paní voral, mrvit a sít . . . polonahý v zimě, v lítě chodí tři léta v kabátě, nemůž s šerku s nový býti, tím méněj kalhuty míli. Oni i my zacházíme, na grád babin přicházíme: »Ach můj milý věčný Bože, čím dále vždycky hůře!« Tak jak jest baba pravila, když jest se schodů letěla.

Sprosták. Toto jsou praví barvíři, by jim říkali malíři, jako všecku barvu bílou vůbec a veřejně milou, černí, zelení, červení, v žlutou i v modrou je mění, tak též v pravdě uspořují a ji v sobě proměňují. Aby jich mělo mnoho být, to nemůže žádný věřit, neb se prostředku osadit, ani, kde chtí, místo hned mít, nedopustí, nežli z dávna, kde jest byl od starodávna. Néníť jich co počet ševcův, šerkářův anebo tkalcův; stojí-li je verštat mnoho, umí sobě vážit toho, žef jim tak brzy neschází a k oprávce nepřichází. Ať přijde každé barvení, modrý, zelený, červený, jedno přes druhé víc platí, umí také šacovati. Koupí duby za tři zlatý, budou mu rok, délej státi, dříví se mu zase hodí k palivu, co mu to stojí? Koně z mandlu ke vší práci, kde kam chce koli obrací, odtud škody nenesou nic mimo vejdělku jak nejvíc. Jednou barvou kolik loket, kop, zbarví na mnoho set, půl čtvrtá krejcaru platí od lokte; co tu zaplatí? Jeden mislr od druhého na kolik vzdáleného má spolu mistra, co vesnic, mimo vejdělku jak nejvíc, co Židův, kteří mandlovat přichází, barvit, presovat, kolik městeček a tvrzí, že jim to vyčítat mrzí, ježto všichni k nim přichází, k mandlu, do barvy dochází, a nejsou jim bez vejdělku při trhu, pátku, jarmarku. A prolož sobě co stejskat nemají, nýbrž závejskat mohou, že jim jiní rovni nejsou v řemesle, podobni. Od-kad jest slyšet nebylo, aby se kdy přitrefilo, že barvíř, který mizerný byl jest vězněm, aneb nuzný, leč který jest marný mrhač, lenoch a po hospodách hráč.

Malomluv. Tím se barvířův nachází málo, že barvit přichází méněj lidí; tak bohatnout nemohou, jak chtí štěstím hnout, nýbrž čekat až přinese, kdo co a zase odnese. Pod tím často se přihodí, že se tovaryš