i po domích, na ulicech figury svatých patronův, příbytek opatrovníkův, dílo za dílem řazbáři mají, ať se nepřetváří. Prkna lačný i lípový k rukou co hotoví, více snázej v městech malých, nežli kterých slavných, velkých nic při smlouvách nemohou mít jiné mistry, neb je kde vzít není, smlouvají jak chtějí, pány i správce snázeji stydí, a nad vejši dílo dají, leč celou záplatu mají. Od sedláka když kupují dříví, prkna se cenkují, vyčítají nedostali^, suky, štorbiny a zmatky, součka neb spukřené cáry, že jsou prkna krátké míry. Zatim to jemu neškodí, učiní snadno bez vady, prkna tenká vyflustruje, špalky větší vyšpuntuje, vyseká, nepozná žádný, udělá se k vůli hodný. Co mu třísek a odřezků, špalků a loketních kousků zůstane, tím si za práci zaplatí skoro polovici, darmo nezahodí kousek, užije ho i též třísek. Dá-li co dělat sedláček, anebo jiný spro-stáček, který dílu nerozumí, toho hoblovati umí tak pěkně, až sedlák kvičí, neb kozel řezníku bečí. Vandrovní zřídka když mají, kontribuci málodají, čím jich míň se vynachází, tím dražší dílo přichází, že se dostati nemohou, sobě tím lepej pomohou, zvlášt, že kadoltu nemají na sebe, ani je znají, šacují jak sami chtějí ty, kteří po nich dychtějí.

M a 1 o m 1 u v. Kteří čest a chválu boží skrz práci svých rukou množí, i těm jich práci závidíš, a groš zisku míti. vidíš. Kuře darmo nehrabává, zisku za to zrno mivá. Velká díla velcí páni, pakli jsou rytíři, mani, mistrův zběhlých povdají, nežli kus dělati dají, arithmetiku znající, neb než jsou sami mající při sobě povědomějších, v smlouvách a kundštu zběhlejších. Nejmenší kousek vypočtou, dni, hodiny k tomu sečtou, buď oukolem aneb na dni říkají, že nejsou žádný práee darmo, pod tím svého hledí platu neškodného, že řezbář, jestli nedbalý jest sám neb tovaryš dbalý není skrovný, v klínu dříví nedělá, včerstvě bedlivý, jak nejsnáz dříví vydělá, však co za ně dal, prodělá. V malém díle co hodného, spravedlivého, slušného, to ten nejsprostnější sezná, jestli mu škoda, hned pozná. Mají li jaké vejdělky, o ně ihned jsou padělky, nejprv mate-rialia, jenž byly necessaria, platí co jsou protrávili v tom čase, vynaložili na nádoby, když vše sečtou, že sotva krk hájí, vyčtou.

Malíři. Nic není tak důtklivého a snázejic škodlivého jako zrak, jejž potracujem, když příliš věcí malujem subtilně, ten potracený nemůže býti navrácený. K tomu barvy jedovatý když třeme, se zachovati nemůžem, bychom škody nenesli, na zdraví vady. Barvy zámořské kupujíc, těch šetřit musíme nejvíc pro jejich vysokou cenu, aby nepřišly v proměnu skrze jiné k nim přísady by ušly všeliké vady. Fermeže se přidávati a draze rozdělávati musí, pod tím mnozí páni, nejsouc informováni a v barvách v kundštu zkušeni, v čem záleží vyvýšení, v čem stín, perspektiva, sličnost, délka, šířka a vzdálečnost neb barev antipathie neb náchylná sympatie. Za celou kundštovnou práci polovici zřídka radči podat neb zaplatit slušnost, v trefuňku obrazu snažnost málo neb nic pozorujíc, poslední punkt vyšetřujíc, že puntíčku nejmenšího, stínu světla nejkratšího příčinu dáti musíme a z té příčiny nosíme circin, punkt od punktu změřit, šíř, délku všeho vyměřit, by byla proporcí oudův bez všech pochyb a všech bludův, invencí aneb památek, jich učinit chceme