skutek. A protož nežli kus jeden od nás na místo uveden bude, mnoha mnoho dní strávíme, tak jak jej mnohdykrát víme. V konceptu často ¦polovic bude malován, i co víc, historii si vzpomenem, z obrysů, z kněh připomenem, zas vše z gruntu jinač dělat, fundament, barvy rozdělat nám se trefí, neb že páni nestálí, vrtkaví sami nevědí, kde hlava stojí jim, jak jen málo postojí, co povětří se mutají, všechno z gruntu vyvracují, za jednu dají tři práce, potom k platu těžký ruce mají, upomínat sebe dají a naposled tebe, platu přichází, buď tě zhaní aneb uhází z domu. Když o tobě slyší, neb do komnaty nejvyšší ukryje se, neb když čekat, nemůže se jeho dočkat, pro časté upomínání dluh přijde k zapomínání, aneb větší díl odpustit musí, bez platu propustit. Časem pozlacené dílo, až na ně hleděti milo, než vyplatí, k zaprášení nechají bez zavěšení přijít, že malíř ke škodě přichází k největší vadě skrze barev porušení neb nečisté zaprášení. Potom nelze obstát jemu s manželkou dítkami v domu, za barvy zůstane v restu, aneb i častěj v arrestu, doplácet musí posledním kusem zlata, gruntem hodným, nemoha daně zapravit ani chléb každodenně mít, dělá-li co sprostějšímu někomu někde, chudšímu, dadouce barvy sprostější, tím také má plat nuznější, sotva že hrdlo obživí, o mase za tejden nezví, zvláště, že více tištěný obrazy než malovaný sprostý lid sobě kupuje, tady malíře sužuje, jako i mnozí postranní kadolti nevyuěení nám tu živnost odnímají, řeholníci pak v tom mají své zalíbení, distrakci, obveselení a regreaci, že sobě sami šmářují celly, pokoje malují, a tak my se zavrhujem, v kundštu, v živnosti hynem.

Sprostá k. Jeden kontrfekty dělá, druhej na oltářích díla, 1řetí skrovné malování, čtvrtý jen landtshoítování. Tak jsou vzdáleni od sebe by hnedky byli při sobě, jeden druhému neškodí, nechť k sobě jak chtějí, chodí. Každý dle své fantasie, co se mu líbí se maluje, a proto lepej nezkušený voják v boji stojí. Jeden landtshoft pět, šest tisíc, velký obraz dvacet i víc, jeden kontrfekt čtyry, pět set tolarův, dukátův šest, v prstýnku vymalovaný Diany v studni koupání, neb oltáře postavení, osob spm tam roztavení přináší na sta, tisíce, třidcet, čtyřicet i více. Dost nuzný sprostými to barvami vodovými malovaný za čtyry, pět zlatých prodají i zamlčím, když pak pozlacují velký kusy, postříbřují, tu zlata knížky tři, étyry by nepřišly k ztrátě v díry rozběhnou se, neb co jich být má, by mohl pro sebe co vzít, roztomile to vypočte a pro svůj vejdělek sečte. Potom, když dílo zhotoví a na místo vyhotoví, jak může, vybere nejvíc. Když platu nemůž dostat víc, od sebe nevydá dílo, zvlášlě, který pánu milo, leč se zaplatí docela ta suma, smluvená zcela. Pakli že kontrfekt bude, o plat starost hned pozbude, přidá mu oslovské uši aneb blázna cep, co sluší a vyvěsí ho na prodej, nechceš bláznem být, penze dej, by ten, kdo jsi malovaný, ušel lehkosti a hany, ještě přidá víc přes smlouvu, aby jen neměl pomluvu. Pakliže barvami svými nemaluje, koupenými zbytkami tolik vyzejská, že se napije a zavejská. Odkad chodí jako páni, kavalíři a zemani, při nich stůl svůj i trunk mají, na chudého nic nedbají, ieště svého nepřítele vymalují, v tváři tele. Za kontrfekt došli hodnou panu i vdovu lahodnou podvedou, i časem paní činí malovanou lani,