jazyk svůj českým a v kterých moravským? Za známku nářečí moravského pokládám široké hlásky a a u duša, dušu, muža, mužů, dále pak přídech h: hulica, hel. — 2. Jak daleko zasahá různořečí Budějovické do okolí Náměšťského, kteréž různořečí záleží ve vynechávání i po I a n a na konci slov: mesPvec, hlška, hal (ale) me sme šl (šli). V Budišově a Tasově prý to ještě slyšeti a možná že i výše. — 3. V kterých místech k Brnu počíná různořečí Brněnské či Horácké (?), jehož známka hlavní jest přeměňování o v u: vuda (voda), kupec (kopec), pak v užívání slov včil (nynčko), tož, a v pozdravování: Dobrý den m. dobré jitro? — 4. Jak se jmenují po moravsku tato místa z okolí Náměšfského, Amaanhof jihových. od Náměští, Kadhan rybník u Nám., Platzenhof záp. od N., Heinmichschluss lovecký zámek, Schonwald u Jenešova. Heinmischshof u Koněšína, Gmossfelderhof, Ernesshof u Lhanic, Kozýnek. Jmenuje lid zbořeniny hradu u Hartvíkovic Kufštein nebo Kopfštein? Na které straně u Kralic ležel hrad čili tvrz někdejší, kdežto byla tiskárna Žerotínská. (Prosím, vyznačte to na mappě puntíkem). Ve Velké Biteši jest předměstí nebo snad ulice Janovice, za starodávna Johnsdorf, na které straně od měsía leží? Kde leží Králova Hora u Biteše, a co to znamená: Krewtitzer-hof západně od města? — 5. Jak se vyslovují v okolí Náměšťském tato slova, pak připojená průpověď a píseň. (Mohli byste přidati varianty některé ku př. v Náměstí tak, v Rosicích tak, v Českém tak, bylo by mi milé): ulice, okno, v úterý, budu, chci, chtějí, my jsme byli, nejmilejší bratr, silnější táhnout, věř, lehký, vlhký, spisy, časy, ty pole, hluší lidi, Brněnští sousedi, sedm, osm, ze všeho, u koho, u jednoho, uvésti (či uvedsti), smáti se, líčiti (či líbiti), já jsem, vyjdu, najdu (či nandu), cihla, naproti (na), kromě (na), jiný (jiné), pšenica a žito, javor (jabor), můj. mýho n. mojeho, dat, psát, tlouct, tlustý (klostý), jelen, den (deň), vy-cháděti, víc, sáh dříví; bratrůj dům, bratroi, oba dva, prkno č. deska, sněh n. sníh, větr n. vítr, stavení n. budova, bagdal č. čap, sosna č. borovice, butra č. máslo, nynčko č. včil, homolka n. tvarůžek, ze špitále (ui, štěstí, sednite n. sedněte, chodějí n. chodijou (ó), pytel n. měch, rákos n. palach, měti n. míti, k Jaroměřicím n. -ům, hadom n. hadům, grošů n. groši, cihelna n. tihelňa, pija, hoňa poznaja (part.), dobrýtro č. dobrý den. — Píseň, kterou ten výborný zpěvec zpíval, šla od srdce k srdci, a věru, i pouzí Němci a dva hluší, kteří byli přítomni, chválili ku konci zpěvce a dívka jedna podala mu krásnou růži. — Loučení, loučení, co je to smutná věc, když se musí rozloučiti s panenkou mládenec Když jsme se loučili, oba jsme plakali, oba jsme si bílým šátkem oči utírali. Umřeš ty, umřu já, umřeme oba dva, a dáme se pochovati do jednoho hrobu. Dáme si napsati na jednu deštičku: Tuto ležejí dva lidi o jednom srdečku.