Tábora dostanu. Něco V. Mti bude drobet třešeň i jablek. V. Mti má pí. já sem ani tomu Žákovi psáti nechtěla o voly, přece sem to poslala, každej by se naučil, aby se mu voly dávaly, může Žák dosti dobře s potah bej Li co za kolik let se vychová, oni by to do roka popsovali. V. Mti strany toho Vondráčka ve Křeči jak měl pár volů, praví, že byly na chování v to tažení zabili mu jednoho. Slyšeti o tom Vondráčkovi, že se živí Senickej mu toho vola poručil vzíti, on přiběhl plakal prosil, aby mu ho nebral. V. Mti má pí. když se chce živiti nyní ho tak ponechati až napodzim může se mu ten vzíti a mladý voly dáti, nebo on se s druhým sedlákem spřáhá na robotu i sobě. V. Mti má pí. mohloliby to bej ti, aby se ten předborskej rychtář vzal do Běli, však ho nic užívati neráčíte jen samotnej na kruntu ničeho do konce nezastává, nač je takovej sedlák; já sem to hned v zimě říkala senickýmu na sádkách, k šafářství je nej-čiščí a břinskej aby byl zase rychtářem aneb jinší, takového víceji ráčíte užíti za šafáře než na kruntě, vůle V. Mtina ve všem jest, v tento běh musí bejti čackej šafář. V. Mti má pí. čím je mnoho trav, tím míněji vovčáci dojí. Náš ráno dá hrnec se dvě dížky není, v poledne taky není dvou hrnců, večír málo víc než ráno; od krav ráno půltřetího hrnce v poledne štyry s dížku, večer víceji než půltřetího hrnce dojí. Sýrů uděláno v Radeníně 9. Podle chustnickýho poznamenání tak a ne jináčeji dojí. Ve Skopicích tloukli na tři sejry, ve dvořích na tři sejry, v Běli na dva tu je již nejhorší dojivo. Abych se rozmluvila, tý šafářce není nic plátno, že tomu neví co říci že málo dojí. Máme tunu másla, v druhý po šesti sejřích. V. Mti ráčíteli poručiti dáti do mlejna deset strychů ječmene prodala, muk se musí též nadělati pro chleby na žence z toho žita muškovatýho nic vejražku nedával, v Radeníně máme dvý telat a krav, v Chustnici nic, ale sou asi štyry krávy k votelení, ve Skopicích dvý telat, ve dvořích nic, v Běli nic a žádnýho telete není. V. Mti má pí. u nás nám přibyly mladý včeličky tuto středu v Chustnici štvery mladý, ve Dvořích nic nepřibylo tak sou chudinky byly zloupeny od tý zběře vojenský. V. Mti má pí. já sem byla ve štvrtek v Gernovicích s rychtářkou a s Kateřinou ouředníkovou, koupila sem si plátna, štůčku lněnýho třiceti loket pěkný, byla za štyry zlatý dostal mi se loket za vosům krejcarů od podivu laciná plátna byla Pavlovi na košile až bude vybílený. Na Boží stoupení ještě lacinější byly, strach byl převeliký mnoho lidí petrovští a žirovniští vojáci vobrali 19 Juni. Okolo pivovara ode Mnichu jela silná partaj v pěti karnetáeh nepřátelská, stále to semo tamo jede i dobytka počínají zajímati. Ti sedláei nechtí jim toho tyhodního platu odvozovati, již jim za dvy neděle dlužni ten plat dáti, on jim stále hrozí že přijede a že si sám zaplatí. Já sem přece v Radenině nyní, pánbu ráčiž mne sám opatrovati, neráčiž mne můj milej pane jim ani žádnýmu jinýmu do rukou dopouštěti vždycky tě mne můj milej panbu po všecken čas opatrovati ráčil, tu naději silnou mám ku pánu Bohu, že mne neráčí opustiti. Mušketýr švec V. Mti v ruku od táborských vojáků pobodenej když slámu vezli, hojí se u pana Melichara v Táboře. Vajec V. Mti posílám sedům kop, dosti maličko slepiček máme. Zelí chvála pánu bohu