V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého. (Další řada.)

Lodenický potok slově dobře od lidí Kačák neb Kačík, protože svůj počátek od Kačic bére; a přece Schaller a j. v. jej Lodenickým potokem dle mlynářského způsobu chybně nazývají. Řeka Berounka chybně se zove, aňa slově Mže, nebo od Berouna počátek svůj nebéře, nébrž od mžení, Mizy, mlhy.

Pohřebiště u Vlňovsi. Dne 27. září 1852 odebral jsem se ze Sopky s farářem Černým přes Vlňoves do Beřkovic Dolních na dráhu železnou. Na Vlňovsi ukázav Černému faráři pohřebiště poh. na poli za humny, kdež po mém obchodu od 20—27 listop. 1852 slidiči a hledači kameného uhlí vykopali kryptu poh., v nížto pozůstatky koňské a lidské nalezli, popelnice roztloukli kopáči, myslíce, že v nich peníze budou, on v nich zatím prach a popel byl. Některý snad vůdce poh. zde upálen s koněm a také pohřbín. Skutečně r. 1858 zde na Vlňovsi stavěl kníže Roudnický Ferd. z Lobkoviců cukrárnu ve Vlůovsi, která na 700.000 zl. stojí a k ní dráhu železnou z nádraží Dolnobeřkovského a nalezlo a objevilo se tu žároviště a hrobiště pohanské: popelnice, kosti pálené, mlýn ruční kamenný atd.

Pohřebiště pod Emauzy v Praze. Jistý Byza stavěl dům na Moráni pod dobytčím trhem (nyní »Karlovo náměstí* slově) pod Emauzemi, co se říká »u Beranů« v hostinci. Když kopal základy, přijda týž měšťan se zedníky na starou poh. kryptu, na mazanici zděnou, v ní na 7 popelnic vedle sebe v poradě stálo, myslel, že v nich jsou peníze, jednu po druhé rozbil, nenajda než popel a lidské pálené kosti v některých, napotom některé byly prázdné, ale od masnoty, tuků pokrmů byly a jiné nápojem čpěli medovým, při tom ještě kámen veliký ohlazený stál rozličnými čarami. On maje zlost, vše to rumem zaházel a zastavěl, že nic nenašel v nádobách.

Poupě, výborný sládek jinonický, vydal spis o vaření dobrého piva, což skutkem i spisem svým dokázal; aby se ale nestal u knížat uroz. pánů ze Svarcembergů vrchním sládkem na panstvích Krumlovských, Mšeckým, Jinonickým, Lobosickým atd. nestal, tedy na Jinonicích okolo r. 1796 jistý zprávce Ehrlich s Fikou, podstarším, když pivo vařil, nalili mu do piva vitriolu, kteréž nebylo k pití, což mu navedený podstarší čtyřikráte učinil. Pivo smrdělo, muselo se po kommisi na luka vylejti, aby ho žádný chytati nemohl. Zprávec měl sládka svého přítele Scho-maura v Krumlově, kterého chtěje za vrchního sládka míti a tím během to také dokázal. Poupě byl propuštěn, bránil se dost a dost, že pivo bude sám vařiti, bez podstaršího a lidu posluhovačích jinonických nebylo mu povo-líno; tedy Smečenská hraběnka ho přijala, tam dobré pivo vařil, odtud se do Moravi do Brna velikánského pivovaru dostal a své nepřátele zahanboval a vše