vyjevil, jak se to stalo. Sdělil p. Ant. Czunka, sládek jinonický 1840. Napsal své nepřátele F. mi várky kazil vitriolem, E. ho ponoukal a S. zase svého strejce E. k tomu měl. O čest, službu a jmění tito Němci Poupě připravili. Požádal je veřejně ve spisu svém, jestli je urazil, teprv že jim odkreje škrabošky jejich.

Modlitba: Já volám k Tobě, o Bože, že se nade mnou smiluješ a smilovati nepřestaneš pro zásluhy sv. 3 králů, Kašpara, Melichara a Balthasara. Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu sv. Modlitba staročecha v neštěstí postaveného.

Radouš čiliRodouš. Růže poh., symbolisovaná moc a síla boží v přírodě. Každé krajiny, země a polohy plodné byl jejím bohem poh. jako na Plzeňsku, na Štahlavě, u Staré Plzně, Plzence. Odtud poh. koláč slově »Radovanec«, kolíčko na Křesýně i koláč. Týž bůže jezdí prý ve dne v noci s radovancem po Radyně u Plzně po sklepem', po zdí, po oblacích s kolomastí, s radovancem t. j. koláčem. Lid vůbec dí, když hřmí: Radouš Honza (Jan) jezdí kolomastí po Radině, strhne se před bouřkou hrozný vítr, bouře krutá, lomoz nastane, klácení stromů, ovoce jako před bouří a při bouřce popsaný obraz oné povětrnosti moci a síly a Radouš v člověčí podobě a postavě. Pověst dí: Matka Radoušova pravila: »Ať mé dítě oslovské uši, kančí tesáky (zuby) a kozlovskou bradu má,« a skutečně. Otec Radoušův, když tak nespůsobné dítě spatřil, řka: Ty dítě (když bylo veliké) nesmíš zde zůstati ani se nikdy oženiti. Otec mu dal dobytek, skot a brav, sluhy k těmto stádům a on se do okolí plzeňského odebral, Radynu postavil, do které pod zeď pod zemskou dírou do svého sídla vcházel a vycházel. Oženil se, pojal žen šest a zabil ženu každou i dítě, až sedmou ženu (čarodějnici) i dítě při životě ponechal. Každý holič (bradýř) z okolí šláhlavského, který ho přicházíval holit, když ho (Radouše) oholil, tak Radouš každému bradíři hlavu uřízl a ve své sednici (komnatě) na stěnu zavěsil, tak že jich po stěnách do roka 6 nebo 12 zavěšených na kolíčkách měl; když žádný z hradu Radimy nepřicházel, nevědouce, co se to děje, i jeden bradýř poslední, když do jeho pokoje přijda, tolik hlav holičů spatřil, i oholil Radouše do polovic brady řka: Mne (bradýře) něco v životě bolí, ale přijdu zase Radouše doholit. Radouš se upokojil, ale bradýř nevrátil se více, aby mu po oholení bradu neuřezal, jako jeho předkům, což on všady oznámil, že Radouš má uši oslovské, kozlovskou bradu, kančí zuby, i o tom zvěda Radouš, že se to tak stane, že bude za takového prohlášen, uzavřel se ve svém hradu Hradině a žádnému se více neukázal, nežli toliko po Radyně po zdi vysoké s radovancem s kolomazí jezdívá, lid ho v poledne vidívá a říkává: Honza (Radouš) juž zas po Radyně jezdí (to jest, když jest nad Radinou bouřka), jak se ukáže a odjede, hrozný vítr, bouře se stane, prší, blátivo bývá. Poslední žena, sedmá, mu překrásného synáčka zplodila, zůstala dle pověsti na hoře Wildstejně a on na Radyně pod zemí majíce průchod z Wildsteina na Radynu. Pokorný, hospodský, Tuček, též sedlák, pekař ze Štahlavy sdělili a j. v. tyto pověsti. Pod Radynu jest pod zeď díra, z té díry pod zeď rovný průchod, z něho opět díra na horu do