Radyně, nebo žádný nevidí dveře ani okno, kudy by do této Radyně byli mohli choditi.

Spolek dodavačů. Okolo r. 1820 spolek velmožných kapi-talisíů stal se dodavačem čili dovazačem vojenských zásob pro vojsko ve válce, počítal sobě 14 milionů vejloh, kterých veškerému vojsku po ten čas byl války odevzdal. Nejvyšší dozorcové když spisy quitance prohlídli, uznali že o 4 miliony více sobě počítají než-li odvodní listy do-kazujou, že jen toliko 10 milionů odvod stojí; pročež měli o 4 milony přijíti. I učinil spolek rekurs a pravil, že tito páni dozorcové a odhadatelé těmto věcem nerozumějí, jež byli odváděli vojsku na obilí, mouce, senu, suken, pláten atd. Spolek dodávající děl, že žádají, aby nestranní zkušení mužové jejich věci, odvodní spisy prohlídli a spočítali, a jejich 14 mil. výloh zaplacených uznali. Spolek byl ode dvora uslyšán, odvodní listy a dopisy žádající se 2 na vozy naložili a do archivu královského odvezli, na vozích královských do archivu složily se všecky spisy týkající se odvodních a požadovacích listů. Skříně se zamkly, zapečetily v archivu, aby k nim žádný nemohl, vše se dobře zapečetilo, aby se nic neztratilo, až za 14 dní že se počne vyšetřovati. Klíč se odevzdal řediteli archivu a aktiiarovi dvornímu téhož skladu. Za někoiik dní přijedou opět dva vozy vojenské a fourir s nimi a žádají tyto spisy, co tam byli složili, tito dva vozkové dvorní s fourirem měli stejné vojenské vozy, stejné koně atd. aby jim vydány byly spisy. Stalo se tak. Po 14 dnech přijede spolek se zkušenými odhadateli, aby spisy a ty věci prohlídli a zkoušeli, že jich skutečné odvod 14 milionů stál, aby přišli k zaplacení. Otevrou se skříně, v nichž odvbdní listy složeny byly a hle bedny jsou prázdné i skříně v archivu. Tu ředitel v archivu i aktuar vyhnán, kteří měli klíče od archivu, ne ale od skříň a beden. Tuť byl shon, kdo pro spisy byl, nádvorník, podomek dvorní tázán a vyslejchán. On pravil, že král. vojenský fourir s dvěma vozy vojenskými rozkazem. Všichni furirové a vozkové byli povoláni, jestli by podomek či vrátný dvorní toho fourira znal, ale z nich to žádný nebyl, byl též propuštěn. Nepochybně tento spolek spekulantů a lifrantů vše tak zřídil a učinil, aby se ty spisy zničily a nemohli býti přesvědčeni, že ze 14 mil. zlatých věcí k vojsku v čas války neodvedli. Dali nepochybně si klíč udělati do archivu dvorního, stejné vozy zaopatřili a fourira podplaceného zjednali. Když tu tedy spisů, dopisů a odvodních listů nebylo, muselo Aerarium tomuto Spolku dodavacímu 14 milionů zaplatiti. Vypravoval -f- p. Václ. Veit Kolínský, -f- Leník Libochovický a j. v.

Přísloví česká. Na velkou hlavu velká čepice. Kdo lení, tomu se nezelení. Jaký pán, takový krám. Kdo hnojí, tomu se rodí.

Pořekadlo. Ghržím, hrst soli držím. Zdeť chrám na kopečku stojí sv. Klimenta, na kterém se někdy za pohanství obětovalo, pozůstatky zde nalezneš, okolo dráhy železné, tak shledal roku 1847—1854 V. Krolmus.