str. 350
* Chození do Emaus. V Horách Matky Boží zachoval se do nedávná ten obyčej, že na Hod boží velikonoční večer za tmy chodívali dospělí i děti do lesíka na Kalvárii do kapličky Proměnění Krista Pána říkajíce, že jdou >do Emauz*. Tam se modlili a zpívali nábožné písně, načež se rozešli. Obyčej tento v posledních letech přestává. @AR@ V. Rataj.
* Mše duchů v Kouřimi L. P. 1631. Stará kronika kouřimská sepsaná a městské radě věnovaná r. 1659 od Jindř. Václava Zyvaldy, kněze lomnického (kouřimského rodáka), vypravuje při roku 1631 následující zajímavý příběh: >Leta 1631 pan Frater Bernardius Zollinis a Vecla (sie!) kosti jeho v chrámu páně sv. Štěpána byly a to tou příčinou na slavnost dušiček přišli po dvakrát duchové s fakulí pro něho, že již čas jest, aby vstával a dal sezvánět, kterak mnoho duší k vysvobození na jeho mši očekává, jemu povídali, on ale nic na to nedbal, ale aby šli do pekla, jim pravil, po třetí přišli tři, zavřenými dveřmi do pokoje se světly vešli a zuřivě se na něho obořili, aby hned vstával, pokud ne, že zví, co se mu stane, na tu pohrůžku hned vstal a šel s nimi do kostela, až k stupňům, kde se kůru chodí, a ohlédnouce se, množství duchů uhlídal, kteříž k němu přistoupili a jeho obnažili a s disciplinami zedrali tělo jeho a: »mluv pravdu, kaž pravdu* jemu pravili. Kterýž na to ihned sezváněti dal, a když se lid sešel do kostela, on na kazatelnici vešel, a kterak mnoho duší k vysvobození dnes přijíti má, a kterak pro neposlušnost zmrskán od nich jest, k užasnutí všem lidem své tělo okázal a povídal, a k modlení horlivě napomínal, který s mnohým pláčem lidu své kázání a služby boží dokonal.« Dr. B. Svoboda.
* Frantova Práva.*) V předmluvě k nim se praví, že práva tato byla sepsána k žádosti p. Johanesa Franty, »phisika« Plzeňského. Při různých výkladech, odkud jméno »Franta« pochází, nebude snad neza-jímavo, poukázati na to, že v té době žil v Plzni skutečně jistý lékař, jménem Franta. Píše totiž Zdeněk Lev z Rožmitála Jindřichovi z Ryzm-berka a Švihová, že mu nemůže svého doktora z Blatné poslati, poněvadž zůstal v Praze. »Než poněvadž máte blíže do Plzně, snad by nebylo škodné, abyste pro Frantu poslali; neb slušné jest, abyste radši v čas své zdraví opatřili, nežli byste tím prodlévati měli.* Na Blatné, 30. ledna 1526. (Archiv č. VIII. 1888, str. 281, S. 358 a Strnad, Listář II, 1905, str. 750.) I jiná jména v předmluvě uvedená dají se dnes doložiti, jako na př. Urban k r. 1515 (Strnad, Listář II. 659), Wolf, páně Kantorův syn k r. 1523 (ibid. str. 729, 724-5). Taktéž Achacz (Práva 16), ibid. 340 a Koštová (Práva 16), ibid. 320 k r. 1490 a 1495.
Dr. Jos. Volf.
* BlejsJcavec. V Rudči u Kostelce n. L. straší se děti, aby nechodily k vodě, >blejskavcem«. Říkají: »Nechoď k řece, stáhne tě tam blejskavec* Fr. Homolka.
*) Vydal prof, Dr. Čeněk Zíbrt ve Sbírce pramenů české akad., skup. I. ř. II. č. 6. 1904, jako text prvotisku Norimberského z r. 1518 podle unikátu, chovaného v bibliothece Akademie Petrohradské. Práva vytiskl Jan Man-tuan, příjmím Fencl, rodák Plzeňský.
|
|
