str. 379
téměř každotýhodní, neméně i každodenní, městské břemena nesení, že nic nemů-žem zachovat, dítkám od gruntův odchovat, drahota chleba dokoná jak nás, tak zemana, mana, žebrat nouze působí někdy dost vážné osoby, že jínáčeji mluviti nemůžeme, než chváliti babu i její přísloví, by bylo zlatými slovy vymalované před všemi lidmi, chválou vznešenými.
Sprosták. Kdo jen s potahem zachází,nenajdeš, že nepřichází, k provazníkovi, k kováři, jako pro piva k krčmáři, neb bez těch dvouch forman obstát ne-můž, musí obojím stát, jestli že koudel, předivo nezdaří se lenivýho nic, skrze to
provazníci předce stojí řemeslníci. Ještě vejšeji sedláky natahují, i dvořáky, jestli že si houžev sedlák v zlý příhodě splete, dvořák, protoť prostranky musí mít, jak chce provazník, je platit. Pakliží z přediva čího dělají něco z cizího, při tom mají to vejdělku, ano i více přídělku. Nežli kontribuci dají neb v jarmarcích outrat mají, sami, jak na libry vemou, pazder každou v váhu pojmou. Potom, když své váží dílo namáčený, až nemilo, vyjdou z počtu, až sedláček sem tam se točí, dvořaček, zvlášť, který jest co sprostnější aneb hospodář hloupější. Slovem, tak bez fortele jsou, že co sami v rukou nesou díla, před ním utíkají, neví, na koho soukají. Utíkají před ním strachem, ač to od-bejvají smíchem ; odkad není jim co věřit, neb se jich klam nemůž změřit.
M a 1 o m 1 u v. Nevím, kdy se ten vydaří a podle tvé hlavy zdaří, by bez všeho defektu byl řemeslník, ti se líbil. I ty suchý provazníky a jako jiný řemeslníky tupíš, ježto znát jich obchod, jak mají nadhrdný svůj chod, sotva že jim oči blyští, v jich těle kosti netřeští. Tak jsou vychováni tučně, vedou si pro nouzi hlučně, že v čem chodívají v pátek, v tom v neděli i ve svátek. Nemohou bejt s čtvrt centnýře koudele, přediva tíže, v chalupách jako v peleši, z dluhu svůj chléb s pláčem kouší, tak nuzní a tak obráni co chodci jsou otrháni. Děti jejich polonazí, s nimi vítr sem, tam hází, tak tučni a ošaceni, že v ničem bejti cvičeni nemohou a vejše nejsou, sami jen provazníci jsou. Nebo čím dílo dobré, mistrovské a práce hodné, to za mnoho let sedláku trvá, formanu, dvořáku, i též se
