mustry jako oči, tak i prsty i časy, kdy mají co bráti, nedají se na to ptáti, umějí dřív kůže máčet, kdy mají chomout obláčet, též holstra, sesle i vozy obíjet, táhnou, až mrzí, damašky i aksamity, atlasy i též dykyty, neméně taky čuproky, též pozlacené cvoky na straně, kde jsou hustěji, počítají nejraději, na jiných řídčej dávají, z toho vejdělek mívají, co s chlupami vycpávají, to že vlásiny sčítají, vícej liber počítají nežli do čeho dávají. Tak když z cizího dělají, svého nic nepřidávají, užitek tím lepší mají, že ze svého nic nedají. Nechť sedláček jezdí, jak chce, přece stav vyšší tomu chce pro svůj respekt sedlo nový a kdy jest krásně hotový, není skoupý, když se líbí, nehledí na žádné chyby, platí dle vůle sedláře, by viděl patrně lháře, zvlášť kdy jest fraucimor při tom, aby se měl hádat o tom, by se dal toliko vidět, na zlatej nebude hledět, tringelt přidá, že se za něj nestydí mistr dost hodnej, skrze sesli umí svýho před-cházívat mnoho zlýho. Jak v daních, tak v kontribuci není třeba exkusaci, než je hněte, mluví více, není pravdy polovice.

M a 1 o m 1 u v. Zkrátka ti sprostáku povím, však se ti dříve opovím, že pro lítost nemohu nic tvejch ouštipkův poslouchat víc. Jak v povinnostech přednější, učenější, důstojnější, tak jiný stavu vyššího, rytířského i nižšího, řemeslníky poctivý, své cti, obchodu dychtivý, poctivě provozující a jej vyhledávající haníš, tupíš a naříkáš, s utrháním cti dotýkáš nepamatujíc toho, že obchod světa celého nezáleží, by se tak ved: zač jsi koupil, za to dát hleď, nýbrž, že folkuji tomu, jdi do-kterých chceš jít domů, práv světských aneb duchovních, jeden text uslyšíš od nich, že kdyby z obchodu svého neměl mít každý ňákého zisku, že by svět nemoh stát. Cos ze sna mluvil, jdi s tím spát, slepý jsi ve vší tvé řeči, neb tě tomu símě učí, když neseješ v zem zrn sto tisíc, nevezmeš jen ty co víc. Zdaž to, co jest v požehnání při tom z tvého nadělání tobě nemá být k užitku, nýbrž sloužiti má zmatku. Kdybys dal za to, začs koupil, tím bys jak nejvíce zhloupil, tvá by byla darmo práce, v tom diskursu již mlč více.

Slova slezsko-moravského nářečí, která se ve slovnících ještě nenacházejí:

Comol, kuš, co čumí. — Stonihlava, péče, starost. — Hev, hem, hieher, na př.: Pojď hev. Hen, tam. — Skonubit, pokazit se, einschrumpfen. — Tyřeti, týrati, ostro běžeti (snad jen v Benešově, ne v Hlučině). — Stro-mota, hanba; co polské: šromota. — Stramaf se, styděti se. —Hučnica, silnice. — Utytlaný, upyplaný, uíifraný, ohyzděný, škaredý. — Zalhavka, lživé udání, klam. — Varat, pryč odejíti; snad jen v imperativu: varaj, dělej místo. — Řízný, rázný. — Vyzuknouť, rychlo vypít. — Zdraví mu pluží, zdraví mu slouží. — Chvant, velký kus, vypínavý mladý člověk. —