Uroz. Páni z Růže (R oseň ber g) Rožmberkové. Ze stavu panského množství se jich v Diadochu podotknutých nalézá. Dům majíce na Hradčanech na Praze veleslavný vedle královského hradu ; v něm se nyní ústav uroz. šlechtičen hradčanských nachází. Čeští Rožmberkové měli v erbu růži bílou, která zvadla a veškerá rodina vymřela. Němečtí Rosenbergové měli v erbu žlutou, také vymřeli a vlaští Rožmbergové posud žijou, ti máji růži červenou v erbích svých. Počátek urozených pánů Rožmberských pochodí prý z prastaré doby římanské. Jejich praděd prý byl vladařem belgickým za dnů římanských, nepřátelé ho pronásledovali a povraždili. Jeho paní strachem prchla do lesu, kdež medvědi svfij brloh měli, v kterém ona dceru porodila, tito medvědi ji neublížili. V tom přá-lelská strana jeho slídící paní jeho po lesích, nalezla ji v medvědím brlohu pojali ji k sobě i s dítětem. Ona brzo na to umřela a dcera její se prý ve Vlaších provdala za pána velikánského z rodu šlechtického, který přijal od tohoto děje do svého erbu dva medvědy a nazval se »Ursinus de Rosa* a jeho potomci se psali »Ursini de Rosis.« Německá rodina se podpisovala: >Baringer fůrsten von Rosenberg». Tato pověst udržuje se po Čechách v lidu českém.

Robota. Roboty počátek na Čechách. Čechové jako i ostatní slovanští kmenové žádných robot neměli. Čechoslované byli svobodní jako podnes Srbové na Dunaji a j. v. Všichni statkáři vzdělávali role sobě sami, vorali jako Přemysl stadický, jejž poslové od Libuše vyslaní u pluhu s voly spřaženými na Stadicích nalezli. Pozdější knížata a vojvodové čeští o majetek, statky, hrady mezi sebou bojujíce, jedni nad druhými se mstíce, zvítězivše, sobě hrady jako na Německu přivlastňovali a lidi vydobyté a podmaněné za otroky držíce, na své statky je brali a pusté pole, dědiny jim vzdělávati rozkazovali. Jakož čhruštěnáci pravějí u Loděnic nad Kačákem, že jsou zajatí Polané od Jaromíra, aby mu dvory vzdělávali atd. Nad těmito otroky zajatými byl ustanoven kmet, který je hlídal, aby ne-prchli, jako dozorce. Když rytíř v prostředním věku nad rytířem se vypínal, zpupněl, mstil, silnější nad slabším vítězství slavil, když mu vše odňal, popálil, trozkotal, lid mu jeho zajal atd., tím během mnozí rytíři sbohatli, množství dědin, statků, hradů, dvorů atd. nabyli, tudy mnoho dělníků ku vzdělání rolí zapotřebí měli. V Čechách bohatí páni byli páni z Růže (Rožmberkové), Lobkovicové, Berkové z Dubu a Lípy a j. v. Když otroci jejich nemohli práci postačiti, podělati, tedy lidi prosili, aby jim nápomocni byli, oni opět se jim zavděčili, fiáký kousek lesa, polí atd. pastvě obětovali. Lid zvláště na jaře při zasetí a ve žních slíbil, panům nápomocen býti, lid něco za něco udělal, z toho dlouhého obyčeje povstala povinnost a z povinnosti přinucení. Ferdinand II. po bitvě bělohorské rozkázal, aby se přísně lid ku robotě uvazoval, k robotě přidržán byl. Po bitvě 1620 nalezl vrchní Pelzl (vlastně) Kožíšek na Vysokém Chlumci urbář (urbariúm) starý! V něm stálo: Kožíšek, celý sedlák z čísla 65. dělával 12 dní roboty do roka; však okolo r. 1820 juž stálo u toho čísla 150 dní roboty potažitý a mnoho dní ruční; patrný důkaz, že robota sedlákům se většila, připisovala rok po roce: 1) zvláště po